1. Proč provádět optimalizaci parametrů?1. Proč provádět optimalizaci parametrů?
Při optimalizaci zařízení se inženýr nebo vědec často snaží zjistit optimální strukturu, a ne jen zkoumat, jak se mění jeden konkrétní parametr. Jako jednoduchý příklad lze uvést perovskitovou solární buňku, která se skládá z několika vrstev, z nichž každá má určitou tloušťku, která ovlivňuje výkon zařízení. Otázka tedy zní: jaká je optimální tloušťka každé vrstvy?Při optimalizaci zařízení se inženýr nebo vědec často snaží zjistit optimální strukturu, a ne jen zkoumat, jak se mění jeden konkrétní parametr. Jako jednoduchý příklad lze uvést perovskitovou solární buňku, která se skládá z několika vrstev, z nichž každá má určitou tloušťku, která ovlivňuje výkon zařízení. Otázka tedy zní: jaká je optimální tloušťka každé vrstvy?
Pokud je vrstva perovskitu velmi silná, bude absorbovat značnou část dopadajícího světla. Nevýhodou je však to, že nosiče náboje musí urazit delší vzdálenost, aby opustily zařízení, což prodlužuje jejich dobu setrvání a tím i pravděpodobnost rekombinace. Naopak, pokud je vrstva velmi tenká, lze nosiče náboje efektivněji extrahovat, ale v prvním kroku je absorbováno méně fotonů.Pokud je vrstva perovskitu velmi silná, bude absorbovat značnou část dopadajícího světla. Nevýhodou je však to, že nosiče náboje musí urazit delší vzdálenost, aby opustily zařízení, což prodlužuje jejich dobu setrvání a tím i pravděpodobnost rekombinace. Naopak, pokud je vrstva velmi tenká, lze nosiče náboje efektivněji extrahovat, ale v prvním kroku je absorbováno méně fotonů.
Situaci dále komplikují optické interference. Světlo se uvnitř zařízení mnohokrát odráží na rozhraních mezi vrstvami, čímž vznikají stojaté vlnové obrazce, které silně závisí na tloušťce všech vrstev. Proto optimalizace jediné vrstvy samostatně obvykle nestačí; je nutné optimalizovat současně tloušťku několika vrstev.Situaci dále komplikují optické interference. Světlo se uvnitř zařízení mnohokrát odráží na rozhraních mezi vrstvami, čímž vznikají stojaté vlnové obrazce, které silně závisí na tloušťce všech vrstev. Proto optimalizace jediné vrstvy samostatně obvykle nestačí; je nutné optimalizovat současně tloušťku několika vrstev.
Pro řešení tohoto typu optimalizační úlohy s více parametry nabízí společnost OghmaNano rychlý optimalizační algoritmus, který funguje v rámci okna pro skenování a dokáže efektivně prohledávat prostor parametrů a identifikovat příznivé konfigurace zařízení.Pro řešení tohoto typu optimalizační úlohy s více parametry nabízí společnost OghmaNano rychlý optimalizační algoritmus, který funguje v rámci okna pro skenování a dokáže efektivně prohledávat prostor parametrů a identifikovat příznivé konfigurace zařízení.
2. Otevření ukázkového souboru.2. Otevření ukázkového souboru.
V novém okně simulace, v podtématu „Skriptování a optimalizace“, je uvedeno několik příkladů, které ilustrují postupy optimalizace s využitím více parametrů:V novém okně simulace, v podtématu „Skriptování a optimalizace“, je uvedeno několik příkladů, které ilustrují postupy optimalizace s využitím více parametrů:
- Optimalizátor elektrické vrstvy: Mění tloušťku dvou aktivních vrstev v organické solární buňce a zobrazuje graf závislosti účinnosti (PCE), faktoru plnění (FF) a napětí v otevřeném obvodu (VOC) na tloušťce vrstvy.Optimalizátor elektrické vrstvy: Mění tloušťku dvou aktivních vrstev v organické solární buňce a zobrazuje graf závislosti účinnosti (PCE), faktoru plnění (FF) a napětí v otevřeném obvodu (VOC) na tloušťce vrstvy.
- Optimalizátor optické vrstvy (perovskitové fotovoltaické články): Mění tloušťku dvou vrstev v perovskitovém solárním článku a zobrazuje graf závislosti generovaného proudu na každé vrstvě.Optimalizátor optické vrstvy (perovskitové fotovoltaické články): Mění tloušťku dvou vrstev v perovskitovém solárním článku a zobrazuje graf závislosti generovaného proudu na každé vrstvě.
- Optimalizátor optické vrstvy (OPV): Mění tloušťku dvou vrstev v zařízení OPV a zobrazuje graf závislosti generovaného proudu na každé vrstvě.Optimalizátor optické vrstvy (OPV): Mění tloušťku dvou vrstev v zařízení OPV a zobrazuje graf závislosti generovaného proudu na každé vrstvě.
Příklad, o kterém se zde hovoří, lze otevřít pomocí tlačítka „Nová simulace“ v hlavním okně. Tím se otevře prohlížeč „Nová simulace“, který je znázorněn v ??. Odtud dvakrát klikněte na možnost „Skriptování a optimalizace“, čímž se zobrazí seznam příkladů automatizace (??), a poté dvakrát klikněte na možnost „Optimalizátor optické vrstvy (perovskitové fotovoltaické články)“, čímž se otevře příklad, na který se zde odkazujeme.Příklad, o kterém se zde hovoří, lze otevřít pomocí tlačítka „Nová simulace“ v hlavním okně. Tím se otevře prohlížeč „Nová simulace“, který je znázorněn v ??. Odtud dvakrát klikněte na možnost „Skriptování a optimalizace“, čímž se zobrazí seznam příkladů automatizace (??), a poté dvakrát klikněte na možnost „Optimalizátor optické vrstvy (perovskitové fotovoltaické články)“, čímž se otevře příklad, na který se zde odkazujeme.
3. Použití optimalizátoru s více parametry3. Použití optimalizátoru s více parametry
Jakmile je simulace otevřena, přejděte k nástroji pro skenování, který najdete v pásu karet Automatizace. Kliknutím na ikonu Skenování parametrů se zobrazí skenování, které již bylo nakonfigurováno a je označeno jako „optimalizátor“. Otevřením tohoto skenování se zobrazí okno, které je znázorněno na obrázku ??. Na první pohled vypadá toto okno skenování stejně jako okna skenování popsaná v předchozí části. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že tlačítko Rychlý optimalizátor je aktivní. Když je tento režim aktivní, jednotlivé výsledky skenování se neukládají na disk. Místo toho se relevantní metriky simulace shromažďují interně a na konci optimalizačního procesu se zapíší do jedné tabulky.Jakmile je simulace otevřena, přejděte k nástroji pro skenování, který najdete v pásu karet Automatizace. Kliknutím na ikonu Skenování parametrů se zobrazí skenování, které již bylo nakonfigurováno a je označeno jako „optimalizátor“. Otevřením tohoto skenování se zobrazí okno, které je znázorněno na obrázku ??. Na první pohled vypadá toto okno skenování stejně jako okna skenování popsaná v předchozí části. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že tlačítko Rychlý optimalizátor je aktivní. Když je tento režim aktivní, jednotlivé výsledky skenování se neukládají na disk. Místo toho se relevantní metriky simulace shromažďují interně a na konci optimalizačního procesu se zapíší do jedné tabulky.
V tomto příkladu se tloušťka (dy) vrstvy perovskitu mění v rozmezí od 300 nm do 500 nm v krocích po 10 nm, zatímco tloušťka (dy) vrstvy TiO2 se mění od 100 nm do 300 nm, rovněž v krocích po 10 nm. Zkuste spustit simulaci. Po jejím dokončení použijte správce souborů a přejděte do adresáře simulace a otevřete složku s názvem „optimize“. V této složce najdete soubor CSV s názvem „optimizer_output.csv“. Otevření tohoto souboru v programu Excel nebo LibreOffice vytvoří tabulku podobnou té, která je zobrazena na obrázku ??.V tomto příkladu se tloušťka (dy) vrstvy perovskitu mění v rozmezí od 300 nm do 500 nm v krocích po 10 nm, zatímco tloušťka (dy) vrstvy TiO2 se mění od 100 nm do 300 nm, rovněž v krocích po 10 nm. Zkuste spustit simulaci. Po jejím dokončení použijte správce souborů a přejděte do adresáře simulace a otevřete složku s názvem „optimize“. V této složce najdete soubor CSV s názvem „optimizer_output.csv“. Otevření tohoto souboru v programu Excel nebo LibreOffice vytvoří tabulku podobnou té, která je zobrazena na obrázku ??.
Pokud se pozorně podíváte na obrázek 17.8, uvidíte, že první dva sloupce jsou označeny jako epitaxy.layer2.dy a epitaxy.layer1.dy. Tyto sloupce představují tloušťku vrstev, u kterých jsme se rozhodli provést změnu v rámci skenovacího okna. U každé další vrstvy v zařízení jsou k dispozici dva sloupce, označené jako layerX/light_frac_photon_generation a layerX/J. Tyto sloupce udávají podíl světla absorbovaného ve vrstvě a maximální proud, který by tato vrstva generovala, pokud by veškeré absorbované světlo bylo přeměněno na elektrický proud. Je zřejmé, že pokud je světlo absorbováno v aktivní vrstvě, existuje vysoká pravděpodobnost, že bude přeměněno na elektrický proud. Nicméně, pokud je světlo absorbováno v zadní kovové kontaktní vrstvě, je pravděpodobnost jeho přeměny na elektrický proud malá. Pokud použijete nástroje pro třídění, které jsou součástí programů Excel/LibreOffice, můžete zjistit, které struktury zařízení generují největší proud.Pokud se pozorně podíváte na obrázek 17.8, uvidíte, že první dva sloupce jsou označeny jako epitaxy.layer2.dy a epitaxy.layer1.dy. Tyto sloupce představují tloušťku vrstev, u kterých jsme se rozhodli provést změnu v rámci skenovacího okna. U každé další vrstvy v zařízení jsou k dispozici dva sloupce, označené jako layerX/light_frac_photon_generation a layerX/J. Tyto sloupce udávají podíl světla absorbovaného ve vrstvě a maximální proud, který by tato vrstva generovala, pokud by veškeré absorbované světlo bylo přeměněno na elektrický proud. Je zřejmé, že pokud je světlo absorbováno v aktivní vrstvě, existuje vysoká pravděpodobnost, že bude přeměněno na elektrický proud. Nicméně, pokud je světlo absorbováno v zadní kovové kontaktní vrstvě, je pravděpodobnost jeho přeměny na elektrický proud malá. Pokud použijete nástroje pro třídění, které jsou součástí programů Excel/LibreOffice, můžete zjistit, které struktury zařízení generují největší proud.
optimizer_output.csv byl otevřen v programu LibreOffice Calc, kde se zobrazovaly parametry tloušťky vrstev spolu s vypočítanými hodnotami, jako je hustota proudu a generace fotonů pro každou vrstvu.Soubor optimizer_output.csv byl otevřen v programu LibreOffice Calc, kde se zobrazovaly parametry tloušťky vrstev spolu s vypočítanými hodnotami, jako je hustota proudu a generace fotonů pro každou vrstvu.