Optické přechody v kvantových jámech: zesílení a spontánní emise.Optické přechody v kvantových jámech: zesílení a spontánní emise.
Od elektronických stavů ke světlu.Od elektronických stavů ke světlu.
V předchozím návodu o parabolických kvantových jamkách jsme začali řešením Schrödingerovy rovnice pro omezené stavy a ukázali jsme, jak se každé řešení stává elektronickou dílčí pásmovou strukturou, když se do výpočtu zahrne pohyb rovnoběžný s vrstvami polovodiče. Také jsme vypočítali energii fotonů potřebnou k propojení elektronového stavu s dírovým stavem.V předchozím návodu o parabolických kvantových jamkách jsme začali řešením Schrödingerovy rovnice pro omezené stavy a ukázali jsme, jak se každé řešení stává elektronickou dílčí pásmovou strukturou, když se do výpočtu zahrne pohyb rovnoběžný s vrstvami polovodiče. Také jsme vypočítali energii fotonů potřebnou k propojení elektronového stavu s dírovým stavem.
Znalost možných přechodů je pouze prvním krokem. K výpočtu množství světla absorbovaného nebo emitovaného kvantovou jamkou musíme také zjistit, jak pravděpodobný je každý přechod a kolik elektronů a děr je k dispozici, aby se na něm mohly podílet. V tomto bodě vstupují do výpočtu Fermiho zlaté pravidlo a optické maticové prvky.Znalost možných přechodů je pouze prvním krokem. K výpočtu množství světla absorbovaného nebo emitovaného kvantovou jamkou musíme také zjistit, jak pravděpodobný je každý přechod a kolik elektronů a děr je k dispozici, aby se na něm mohly podílet. V tomto bodě vstupují do výpočtu Fermiho zlaté pravidlo a optické maticové prvky.
Výpočet budeme provádět postupně, krok za krokem: nejprve se zaměříme na jeden konkrétní přechod, poté vypočítáme jeho pravděpodobnost, sečteme hodnoty pro všechny dílčí pásma elektronů a děr a nakonec zavedeme Lorentzianovo rozšíření, abychom získali hladké optické spektrum.Výpočet budeme provádět postupně, krok za krokem: nejprve se zaměříme na jeden konkrétní přechod, poté vypočítáme jeho pravděpodobnost, sečteme hodnoty pro všechny dílčí pásma elektronů a děr a nakonec zavedeme Lorentzianovo rozšíření, abychom získali hladké optické spektrum.
🧪 Vyzkoušejte to v OghmaNano: GaAs/AlGaAs osmipásmový tutoriál o struktuře k·p pro zinkblend vypočítává subpásma kvantové jámy, optickou absorpci, zesílení a spektra spontánní emise, jak je popsáno na této stránce. Kompletní přehled dostupných modelů a příkladů naleznete v řešič struktury pásů k·p, kvantové jámy a pohyblivosti.🧪 Vyzkoušejte to v OghmaNano: GaAs/AlGaAs osmipásmový tutoriál o struktuře k·p pro zinkblend vypočítává subpásma kvantové jámy, optickou absorpci, zesílení a spektra spontánní emise, jak je popsáno na této stránce. Kompletní přehled dostupných modelů a příkladů naleznete v řešič struktury pásů k·p, kvantové jámy a pohyblivosti.
Tři způsoby, jak světlo interaguje s polovodičem.Tři způsoby, jak světlo interaguje s polovodičem.
Představme si elektron v kondukčním pásu a volný stav ve valenčním pásu. Existují tři úzce související optické procesy:Představme si elektron v kondukčním pásu a volný stav ve valenčním pásu. Existují tři úzce související optické procesy:
- Absorpce: dopadající foton excituje elektron z obsazeného energetického pásu valenčních elektronů do volného energetického pásu vodivosti.Absorpce: dopadající foton excituje elektron z obsazeného energetického pásu valenčních elektronů do volného energetického pásu vodivosti.
- Stimulovaná emise: příchozí foton stimuluje elektron ve vodivém pásu, aby obsadil volné místo ve valenčním pásu (díru), čímž vzniká další foton.Stimulovaná emise: příchozí foton stimuluje elektron ve vodivém pásu, aby obsadil volné místo ve valenčním pásu (díru), čímž vzniká další foton.
- Spontánní emise: elektron se rekombinuje s dírou a vyzařuje foton, a to i v případě, že v daném okamžiku není přítomen žádný příchozí foton.Spontánní emise: elektron se rekombinuje s dírou a vyzařuje foton, a to i v případě, že v daném okamžiku není přítomen žádný příchozí foton.
Všechny tři procesy závisí na energetickém rozdílu mezi počátečním a konečným elektronovým stavem a na tom, jak silně světlo tyto stavy ovlivňuje. Klíčový rozdíl mezi nimi spočívá v obsazenosti těchto stavů a v tom, zda je již přítomen foton.Všechny tři procesy závisí na energetickém rozdílu mezi počátečním a konečným elektronovým stavem a na tom, jak silně světlo tyto stavy ovlivňuje. Klíčový rozdíl mezi nimi spočívá v obsazenosti těchto stavů a v tom, zda je již přítomen foton.
Začněte jedním přechodem elektronu a díry.Začněte jedním přechodem elektronu a díry.
Vyberme elektronovou subpásmu \(n\) a dírovou subpásmu \(m\). U jednoduché parabolické kvantové jámy má přechod mezi stavy se stejným vlnovým vektorem v rovině určitý rozdíl energie.Vyberme elektronovou subpásmu \(n\) a dírovou subpásmu \(m\). U jednoduché parabolické kvantové jámy má přechod mezi stavy se stejným vlnovým vektorem v rovině určitý rozdíl energie.
\[ E_{nm}(k_{\parallel})= E_g+\varepsilon_{e,n}+\varepsilon_{h,m} +\frac{\hbar^2 k_{\parallel}^{2}}{2\mu}, \]\[ E_{nm}(k_{\parallel})= E_g+\varepsilon_{e,n}+\varepsilon_{h,m} +\frac{\hbar^2 k_{\parallel}^{2}}{2\mu}, \]
kde \(E_g\) je šířka zakázaného pásu materiálu, ze kterého je studna vyrobena, \(\varepsilon_{e,n}\) a \(\varepsilon_{h,m}\) jsou energie, které omezují elektrony a díry, a \(\mu\) je efektivní hmotnost v rovině studny:kde \(E_g\) je šířka zakázaného pásu materiálu, ze kterého je studna vyrobena, \(\varepsilon_{e,n}\) a \(\varepsilon_{h,m}\) jsou energie, které omezují elektrony a díry, a \(\mu\) je efektivní hmotnost v rovině studny:
\[ \frac{1}{\mu}=\frac{1}{m_e^{*}}+\frac{1}{m_h^{*}}. \]\[ \frac{1}{\mu}=\frac{1}{m_e^{*}}+\frac{1}{m_h^{*}}. \]
U přímého optického přechodu se v rovině krystalové mřížky přibližně zachovává vlnový vektor, protože foton nese relativně malé množství hybnosti. Elektron a díra proto přispívají k vertikálnímu přechodu mezi dvěma křivkami dílčích pásem v ??.U přímého optického přechodu se v rovině krystalové mřížky přibližně zachovává vlnový vektor, protože foton nese relativně malé množství hybnosti. Elektron a díra proto přispívají k vertikálnímu přechodu mezi dvěma křivkami dílčích pásem v ??.
Pokud energie fotonu odpovídá rozdílu mezi energetickými hladinami, je přechod energeticky možný:Pokud energie fotonu odpovídá rozdílu mezi energetickými hladinami, je přechod energeticky možný:
\[ \hbar\omega=E_{nm}(k_{\parallel}). \]\[ \hbar\omega=E_{nm}(k_{\parallel}). \]
Nicméně, porovnání energií nám neřekne, jak často k tomuto přechodu dochází. K tomu potřebujeme vypočítat interakci mezi elektronem a elektromagnetickým polem.Nicméně, porovnání energií nám neřekne, jak často k tomuto přechodu dochází. K tomu potřebujeme vypočítat interakci mezi elektronem a elektromagnetickým polem.
Fermiho zlaté pravidlo: Jak pravděpodobný je přechod?Fermiho zlaté pravidlo: Jak pravděpodobný je přechod?
Fermiho zlaté pravidlo udává rychlost přechodu mezi počátečním kvantovým stavem \(i\) a konečným stavem \(f\), pokud je mezi nimi relativně slabá interakce:Fermiho zlaté pravidlo udává rychlost přechodu mezi počátečním kvantovým stavem \(i\) a konečným stavem \(f\), pokud je mezi nimi relativně slabá interakce:
\[ \boxed{ W_{i\rightarrow f}= \frac{2\pi}{\hbar} \left|\langle f|\hat H_{\mathrm{int}}|i\rangle\right|^2 \delta(E_f-E_i) } \]\[ \boxed{ W_{i\rightarrow f}= \frac{2\pi}{\hbar} \left|\langle f|\hat H_{\mathrm{int}}|i\rangle\right|^2 \delta(E_f-E_i) } \]
Tato rovnice obsahuje dvě obzvláště důležité části:Tato rovnice obsahuje dvě obzvláště důležité části:
- Matricový prvek \(\langle f|\hat H_{\mathrm{int}}|i\rangle\) udává, jak silně jsou počáteční a konečný stav provázány optickým polem. Umocnění jeho absolutní hodnoty na druhou dává faktor, který řídí pravděpodobnost přechodu.Matricový prvek \(\langle f|\hat H_{\mathrm{int}}|i\rangle\) udává, jak silně jsou počáteční a konečný stav provázány optickým polem. Umocnění jeho absolutní hodnoty na druhou dává faktor, který řídí pravděpodobnost přechodu.
- Delta funkce \(\delta(E_f-E_i)\) zajišťuje zachování energie. Pokud počáteční a konečný stav obsahují fotony, jejich energie se zahrne do \(E_i\) a \(E_f\).Delta funkce \(\delta(E_f-E_i)\) zajišťuje zachování energie. Pokud počáteční a konečný stav obsahují fotony, jejich energie se zahrne do \(E_i\) a \(E_f\).
Užitečný způsob, jak o tom přemýšlet, je, že musí být splněny dvě podmínky: přechod musí mít správnou energii a světlo musí být schopno propojit oba elektronové stavy. První podmínka je určena rozestupem mezi dílčími pásmy; druhá podmínka je určena maticovým elementem.Užitečný způsob, jak o tom přemýšlet, je, že musí být splněny dvě podmínky: přechod musí mít správnou energii a světlo musí být schopno propojit oba elektronové stavy. První podmínka je určena rozestupem mezi dílčími pásmy; druhá podmínka je určena maticovým elementem.
Co je to optická maticová složka?Co je to optická maticová složka?
Když světlo interaguje s elektronem, jeho elektrické pole může vyvolat přechody mezi kvantovými stavy. V běžném popisu je daná interakce úměrná skalárnímu součinu operátoru hybnosti elektronu a vektoru polarizace optického pole. Odpovídající maticový prvek hybnosti má následující tvar:Když světlo interaguje s elektronem, jeho elektrické pole může vyvolat přechody mezi kvantovými stavy. V běžném popisu je daná interakce úměrná skalárnímu součinu operátoru hybnosti elektronu a vektoru polarizace optického pole. Odpovídající maticový prvek hybnosti má následující tvar:
\[ p_{nm}= \langle\Psi_{c,n}|\,\mathbf e\!\cdot\!\hat{\mathbf p}\,|\Psi_{v,m}\rangle, \]\[ p_{nm}= \langle\Psi_{c,n}|\,\mathbf e\!\cdot\!\hat{\mathbf p}\,|\Psi_{v,m}\rangle, \]
kde \(\mathbf e\) představuje polarizaci světla a \(\Psi_{c,n}\) a \(\Psi_{v,m}\) označují elektronové stavy, které se vztahují k vodivému a valenčnímu pásu. Velká hodnota znamená, že optické pole silně ovlivňuje tyto stavy; nulová hodnota maticového prvku znamená, že tento přechod je v rámci použitého modelu opticky zakázán.kde \(\mathbf e\) představuje polarizaci světla a \(\Psi_{c,n}\) a \(\Psi_{v,m}\) označují elektronové stavy, které se vztahují k vodivému a valenčnímu pásu. Velká hodnota znamená, že optické pole silně ovlivňuje tyto stavy; nulová hodnota maticového prvku znamená, že tento přechod je v rámci použitého modelu opticky zakázán.
V rámci jednoduché parabolické aproximace můžeme oddělit rychle se měnící Blochovy funkce v atomárním měřítku od pomaleji se měnících obalových vlnových funkcí kvantové jámy. Optické vazebné členy pak obsahují dva faktory:V rámci jednoduché parabolické aproximace můžeme oddělit rychle se měnící Blochovy funkce v atomárním měřítku od pomaleji se měnících obalových vlnových funkcí kvantové jámy. Optické vazebné členy pak obsahují dva faktory:
\[ \boxed{ |p_{nm}|^2\simeq |\mathbf e\!\cdot\!\mathbf p_{cv}|^2 \left|\int \psi_{e,n}^{*}(z)\psi_{h,m}(z)\,dz\right|^2 } \]\[ \boxed{ |p_{nm}|^2\simeq |\mathbf e\!\cdot\!\mathbf p_{cv}|^2 \left|\int \psi_{e,n}^{*}(z)\psi_{h,m}(z)\,dz\right|^2 } \]
První faktor, \(\mathbf p_{cv}\), popisuje optické vazebné spojení mezi základními polovodičovými pásmy. Druhý faktor představuje míru překryvu obálek vlnových funkcí, což nám říká, jak dobře se vlnové funkce elektronů a děr překrývají v kvantové vrstvě.První faktor, \(\mathbf p_{cv}\), popisuje optické vazebné spojení mezi základními polovodičovými pásmy. Druhý faktor představuje míru překryvu obálek vlnových funkcí, což nám říká, jak dobře se vlnové funkce elektronů a děr překrývají v kvantové vrstvě.
Například, pokud se dva stavy koncentrují ve stejné oblasti uvnitř kvantové jámy, může dojít k velkému překryvu. Pokud elektrické pole táhne elektron k jedné hranici a díru k druhé, může se tento překryv výrazně zmenšit. Důležité je, že relevantní veličinou je integrál vlnových funkcí, nikoli pouze překryv jejich samostatných grafů hustoty pravděpodobnosti: znaménka a fáze vlnových funkcí mohou způsobit, že se příspěvky navzájem vyruší.Například, pokud se dva stavy koncentrují ve stejné oblasti uvnitř kvantové jámy, může dojít k velkému překryvu. Pokud elektrické pole táhne elektron k jedné hranici a díru k druhé, může se tento překryv výrazně zmenšit. Důležité je, že relevantní veličinou je integrál vlnových funkcí, nikoli pouze překryv jejich samostatných grafů hustoty pravděpodobnosti: znaménka a fáze vlnových funkcí mohou způsobit, že se příspěvky navzájem vyruší.
To také vysvětluje, proč může být polarizace světla důležitá. Například TE a TM polarizované světlo zkoumá různé složky maticového prvku hybnosti a při významném míchání pásem a pravidlech výběru polarizace jsou zapotřebí pokročilejší vícenásobné pásové modely. Tyto efekty lze prozkoumat v GaAs/AlGaAs – osmipásové cvičení pro zinkblendovou strukturu a GaN/AlGaN – osmipásové cvičení pro wurtzitovou strukturu.To také vysvětluje, proč může být polarizace světla důležitá. Například TE a TM polarizované světlo zkoumá různé složky maticového prvku hybnosti a při významném míchání pásem a pravidlech výběru polarizace jsou zapotřebí pokročilejší vícenásobné pásové modely. Tyto efekty lze prozkoumat v GaAs/AlGaAs – osmipásové cvičení pro zinkblendovou strukturu a GaN/AlGaN – osmipásové cvičení pro wurtzitovou strukturu.
To, že je nějaký přechod povolen, neznamená, že se skutečně uskuteční.To, že je nějaký přechod povolen, neznamená, že se skutečně uskuteční.
I když probíhá přechod se správnou energií a velkým maticovým elementem, nemůže k němu dojít, pokud není počáteční stav obsazen a cílový stav dostupný. Nechť \(f_c\) je pravděpodobnost, že daný stav ve vodivém pásu obsahuje elektron, a \(f_v\) je pravděpodobnost, že daný stav ve valenčním pásu obsahuje elektron. Pravděpodobnost, že valenční stav obsahuje díru, je tedy \(1-f_v\).I když probíhá přechod se správnou energií a velkým maticovým elementem, nemůže k němu dojít, pokud není počáteční stav obsazen a cílový stav dostupný. Nechť \(f_c\) je pravděpodobnost, že daný stav ve vodivém pásu obsahuje elektron, a \(f_v\) je pravděpodobnost, že daný stav ve valenčním pásu obsahuje elektron. Pravděpodobnost, že valenční stav obsahuje díru, je tedy \(1-f_v\).
Dostupné populace elektronů vedou k různým hodnotám pro absorpci a emisi:Dostupné populace elektronů vedou k různým hodnotám pro absorpci a emisi:
\[ \begin{aligned} \text{Absorption:}\qquad & f_v(1-f_c),\\[4pt] \text{Emission:}\qquad & f_c(1-f_v). \end{aligned} \]\[ \begin{aligned} \text{Absorption:}\qquad & f_v(1-f_c),\\[4pt] \text{Emission:}\qquad & f_c(1-f_v). \end{aligned} \]
Proces absorpce vyžaduje obsazený stav ve valenčním pásu a volný stav ve vodivém pásu. Proces emise vyžaduje přesný opak: elektron ve vodivém pásu a díru ve valenčním pásu. Tyto faktory obsazenosti určí, zda daný přechod přispívá k celkové absorpci nebo k celkovému optickému zesílení.Proces absorpce vyžaduje obsazený stav ve valenčním pásu a volný stav ve vodivém pásu. Proces emise vyžaduje přesný opak: elektron ve vodivém pásu a díru ve valenčním pásu. Tyto faktory obsazenosti určí, zda daný přechod přispívá k celkové absorpci nebo k celkovému optickému zesílení.
Od jednoho přechodu k optickému spektru.Od jednoho přechodu k optickému spektru.
Skutečný kvantový potenciálový studen má více než jednu dílčí pásmovou strukturu pro elektrony a díry a elektrony mohou zaujímat různé vlnové vektory v rovině podél každé paraboly. Pro výpočet spektra musíme sečíst příspěvky od všech relevantních kombinací dílčích pásmových struktur elektronů \(n\), dílčích pásmových struktur děr \(m\) a vlnových vektorů v rovině \(k_{\parallel}\).Skutečný kvantový potenciálový studen má více než jednu dílčí pásmovou strukturu pro elektrony a díry a elektrony mohou zaujímat různé vlnové vektory v rovině podél každé paraboly. Pro výpočet spektra musíme sečíst příspěvky od všech relevantních kombinací dílčích pásmových struktur elektronů \(n\), dílčích pásmových struktur děr \(m\) a vlnových vektorů v rovině \(k_{\parallel}\).
Schématicky má výpočet spektrální absorbance následující podobu:Schématicky má výpočet spektrální absorbance následující podobu:
\[ \alpha(\hbar\omega)\ \propto \sum_{n,m}\int\!\frac{d^2k_{\parallel}}{(2\pi)^2} |p_{nm}(k_{\parallel})|^2 f_v(1-f_c) \delta\!\left[E_{nm}(k_{\parallel})-\hbar\omega\right]. \]\[ \alpha(\hbar\omega)\ \propto \sum_{n,m}\int\!\frac{d^2k_{\parallel}}{(2\pi)^2} |p_{nm}(k_{\parallel})|^2 f_v(1-f_c) \delta\!\left[E_{nm}(k_{\parallel})-\hbar\omega\right]. \]
Součet se provádí přes páry dílčích pásem; integrál zahrnuje všechny stavy v dané rovině. Prvek matice váží každý přechod jeho optickou silou, faktory obsazenosti nám sdělují, zda jsou přítomny požadované nosiče náboje, a delta funkce vybírá přechody se správnou energií fotonů. Proporcionalita nezahrnuje společné elektromagnetické normalizační faktory.Součet se provádí přes páry dílčích pásem; integrál zahrnuje všechny stavy v dané rovině. Prvek matice váží každý přechod jeho optickou silou, faktory obsazenosti nám sdělují, zda jsou přítomny požadované nosiče náboje, a delta funkce vybírá přechody se správnou energií fotonů. Proporcionalita nezahrnuje společné elektromagnetické normalizační faktory.
U parabolické dvourozměrné subpásmové struktury má počet dostupných stavů na jednotku energie zvláště jednoduchý tvar: její společná hustota stavů je konstantní nad prahovou hodnotou v ideálním modelu. V důsledku toho začne pár subpásmových struktur přispívat, když energie fotonu dosáhne své minimální povolené hodnoty pro přechod. Další páry subpásmových struktur zavádějí do spektra další prahové hodnoty.U parabolické dvourozměrné subpásmové struktury má počet dostupných stavů na jednotku energie zvláště jednoduchý tvar: její společná hustota stavů je konstantní nad prahovou hodnotou v ideálním modelu. V důsledku toho začne pár subpásmových struktur přispívat, když energie fotonu dosáhne své minimální povolené hodnoty pro přechod. Další páry subpásmových struktur zavádějí do spektra další prahové hodnoty.
Kdy se absorpce mění v optický zisk?Kdy se absorpce mění v optický zisk?
Dopadající paprsek může být buď absorbován, nebo může vyvolat emisi. Optické zesílení představuje rovnováhu mezi těmito dvěma protichůdnými procesy, nikoli pouze celkovou rychlost rekombinace elektronů a děr. Odečtením absorpce od stimulované emise získáme obzvláště užitečné zjednodušení:Dopadající paprsek může být buď absorbován, nebo může vyvolat emisi. Optické zesílení představuje rovnováhu mezi těmito dvěma protichůdnými procesy, nikoli pouze celkovou rychlost rekombinace elektronů a děr. Odečtením absorpce od stimulované emise získáme obzvláště užitečné zjednodušení:
\[ \begin{aligned} f_c(1-f_v)-f_v(1-f_c) &=f_c-f_v. \end{aligned} \]\[ \begin{aligned} f_c(1-f_v)-f_v(1-f_c) &=f_c-f_v. \end{aligned} \]
Spektrální zesílení materiálu má tedy stejný součet přes přechody jako výpočet absorpce, ale využívá rozdíl v populaci:Spektrální zesílení materiálu má tedy stejný součet přes přechody jako výpočet absorpce, ale využívá rozdíl v populaci:
\[ \boxed{ g(\hbar\omega)\ \propto \sum_{n,m}\int\!\frac{d^2k_{\parallel}}{(2\pi)^2} |p_{nm}(k_{\parallel})|^2 (f_c-f_v) \delta\!\left[E_{nm}(k_{\parallel})-\hbar\omega\right] } \]\[ \boxed{ g(\hbar\omega)\ \propto \sum_{n,m}\int\!\frac{d^2k_{\parallel}}{(2\pi)^2} |p_{nm}(k_{\parallel})|^2 (f_c-f_v) \delta\!\left[E_{nm}(k_{\parallel})-\hbar\omega\right] } \]
Pokud je hodnota \(f_v\) větší než hodnota \(f_c\), převládá absorpce a příspěvek ke zesílení je záporný. Pokud je hodnota \(f_c\) větší než hodnota \(f_v\), převládá stimulovaná emise: jde o inverzi populace a přechod přispívá ke kladnému zesílení.Pokud je hodnota \(f_v\) větší než hodnota \(f_c\), převládá absorpce a příspěvek ke zesílení je záporný. Pokud je hodnota \(f_c\) větší než hodnota \(f_v\), převládá stimulovaná emise: jde o inverzi populace a přechod přispívá ke kladnému zesílení.
Při kompletním výpočtu zahrnuje koeficient proporcionality veličiny, jako je optická frekvence, index lomu, elektromagnetické konstanty a tloušťka, která se používá k normalizaci kvantových stavů. Zisk v aktivním materiálu by se měl také odlišovat od modálního zisku laseru, který závisí na tom, jak silně se optický mód překrývá s kvantovou oblastí.Při kompletním výpočtu zahrnuje koeficient proporcionality veličiny, jako je optická frekvence, index lomu, elektromagnetické konstanty a tloušťka, která se používá k normalizaci kvantových stavů. Zisk v aktivním materiálu by se měl také odlišovat od modálního zisku laseru, který závisí na tom, jak silně se optický mód překrývá s kvantovou oblastí.
A co spontánní emise?A co spontánní emise?
Spontánní emise využívá stejné energetické hladiny elektronových přechodů a optické maticové prvky, ale nejde o stejnou veličinu jako čistý zisk. Abychom pochopili rozdíl, představme si, že určitý fotonový mód již obsahuje \(N\) fotonů. Kvantově mechanická rychlost emise do tohoto módu obsahuje faktor \(N+1\):Spontánní emise využívá stejné energetické hladiny elektronových přechodů a optické maticové prvky, ale nejde o stejnou veličinu jako čistý zisk. Abychom pochopili rozdíl, představme si, že určitý fotonový mód již obsahuje \(N\) fotonů. Kvantově mechanická rychlost emise do tohoto módu obsahuje faktor \(N+1\):
\[ \underbrace{(N+1)}_{\text{emission}} =\underbrace{N}_{\text{stimulated}} +\underbrace{1}_{\text{spontaneous}}. \]\[ \underbrace{(N+1)}_{\text{emission}} =\underbrace{N}_{\text{stimulated}} +\underbrace{1}_{\text{spontaneous}}. \]
Stimulovaná část roste s počtem již přítomných fotonů. Dodatečný parametr \(1\) znamená, že emise může stále probíhat, i když je počáteční počet fotonů nulový. Absorpce, na rozdíl od toho, vyžaduje přicházející foton a je úměrná parametru \(N\).Stimulovaná část roste s počtem již přítomných fotonů. Dodatečný parametr \(1\) znamená, že emise může stále probíhat, i když je počáteční počet fotonů nulový. Absorpce, na rozdíl od toho, vyžaduje přicházející foton a je úměrná parametru \(N\).
Pro výpočet spontánní emise sečteme pravděpodobnosti přechodů přes všechny dostupné elektronové stavy a fotonové módy, do kterých může být světlo emitováno. Schematicky lze spektrum spontánní emise znázornit takto:Pro výpočet spontánní emise sečteme pravděpodobnosti přechodů přes všechny dostupné elektronové stavy a fotonové módy, do kterých může být světlo emitováno. Schematicky lze spektrum spontánní emise znázornit takto:
\[ \boxed{ R_{\mathrm{sp}}(\hbar\omega)\ \propto D_{\mathrm{ph}}(\omega) \sum_{n,m}\int\!\frac{d^2k_{\parallel}}{(2\pi)^2} |M_{nm}(\omega,k_{\parallel})|^2 f_c(1-f_v) \delta\!\left[E_{nm}(k_{\parallel})-\hbar\omega\right] } \]\[ \boxed{ R_{\mathrm{sp}}(\hbar\omega)\ \propto D_{\mathrm{ph}}(\omega) \sum_{n,m}\int\!\frac{d^2k_{\parallel}}{(2\pi)^2} |M_{nm}(\omega,k_{\parallel})|^2 f_c(1-f_v) \delta\!\left[E_{nm}(k_{\parallel})-\hbar\omega\right] } \]
Zde \(D_{\mathrm{ph}}\) představuje dostupné fotonové módy a \(M_{nm}\) je odpovídající normalizovaný prvek interakční matice elektron–foton pro spontánní emisi. Tato notace jasně ukazuje, že při výpočtu absolutní rychlosti emise fotonů je nutné zahrnout hustotu fotonových módů a optickou normalizaci.Zde \(D_{\mathrm{ph}}\) představuje dostupné fotonové módy a \(M_{nm}\) je odpovídající normalizovaný prvek interakční matice elektron–foton pro spontánní emisi. Tato notace jasně ukazuje, že při výpočtu absolutní rychlosti emise fotonů je nutné zahrnout hustotu fotonových módů a optickou normalizaci.
Všimněte si vlivu obsazenosti: spontánní emise využívá \(f_c(1-f_v)\), nikoli rozdíl v obsazenosti \(f_c-f_v\), který se používá pro dosažení čistého zesílení. Kvantová vrstva proto může vykazovat spontánní emisi i v případě, že její čistá optická odezva je absorpční. Neměli bychom dosáhnout spontánní emise pouhým nastavením záporných hodnot zesílení na nulu.Všimněte si vlivu obsazenosti: spontánní emise využívá \(f_c(1-f_v)\), nikoli rozdíl v obsazenosti \(f_c-f_v\), který se používá pro dosažení čistého zesílení. Kvantová vrstva proto může vykazovat spontánní emisi i v případě, že její čistá optická odezva je absorpční. Neměli bychom dosáhnout spontánní emise pouhým nastavením záporných hodnot zesílení na nulu.
Proč potřebujeme Lorentziánské rozšíření?Proč potřebujeme Lorentziánské rozšíření?
Až dosud se Fermiho zlaté pravidlo používalo s Diracovou funkcí delta k vyjádření přesné zachování energie. V reálném polovodiči se však optické přechody neprojevují jako nekonečně ostré linie. Rozptyl a konečná doba koherence elektronového přechodu způsobují, že má konečnou spektrální šířku.Až dosud se Fermiho zlaté pravidlo používalo s Diracovou funkcí delta k vyjádření přesné zachování energie. V reálném polovodiči se však optické přechody neprojevují jako nekonečně ostré linie. Rozptyl a konečná doba koherence elektronového přechodu způsobují, že má konečnou spektrální šířku.
Jedním z běžných způsobů, jak to znázornit, je nahradit delta funkci normalizovaným Lorenzovým profilem:Jedním z běžných způsobů, jak to znázornit, je nahradit delta funkci normalizovaným Lorenzovým profilem:
\[ \boxed{ L_{\gamma}(\Delta E)= \frac{1}{\pi} \frac{\gamma}{(\Delta E)^2+\gamma^2} } \]\[ \boxed{ L_{\gamma}(\Delta E)= \frac{1}{\pi} \frac{\gamma}{(\Delta E)^2+\gamma^2} } \]
Zde \(\Delta E\) představuje rozdíl mezi energií elektronového přechodu a energií fotonu a \(\gamma\) je Lorentziánská poloviční šířka v bodě, kde je intenzita maximální (HWHM). Jeho celková šířka v bodě maximální intenzity je \(2\gamma\). Protože je Lorentzián normalizován vzhledem k energii, rozšíření přerozděluje spektrální váhu přechodu, aniž by libovolně měnilo jeho celkový příspěvek.Zde \(\Delta E\) představuje rozdíl mezi energií elektronového přechodu a energií fotonu a \(\gamma\) je Lorentziánská poloviční šířka v bodě, kde je intenzita maximální (HWHM). Jeho celková šířka v bodě maximální intenzity je \(2\gamma\). Protože je Lorentzián normalizován vzhledem k energii, rozšíření přerozděluje spektrální váhu přechodu, aniž by libovolně měnilo jeho celkový příspěvek.
Při každé transformaci proto nahradíme \(\delta(E_{nm}-\hbar\omega)\) za \(L_{\gamma}(E_{nm}-\hbar\omega)\). Například rozšířené spektrum zesílení se změní na:Při každé transformaci proto nahradíme \(\delta(E_{nm}-\hbar\omega)\) za \(L_{\gamma}(E_{nm}-\hbar\omega)\). Například rozšířené spektrum zesílení se změní na:
\[ \boxed{ g(\hbar\omega)\ \propto \sum_{n,m}\int\!\frac{d^2k_{\parallel}}{(2\pi)^2} |p_{nm}(k_{\parallel})|^2 (f_c-f_v) L_{\gamma}\!\left[E_{nm}(k_{\parallel})-\hbar\omega\right] } \]\[ \boxed{ g(\hbar\omega)\ \propto \sum_{n,m}\int\!\frac{d^2k_{\parallel}}{(2\pi)^2} |p_{nm}(k_{\parallel})|^2 (f_c-f_v) L_{\gamma}\!\left[E_{nm}(k_{\parallel})-\hbar\omega\right] } \]
Stejná substituce se provádí i při výpočtu spontánní emise, ale její koeficient obsazenosti zůstává \(f_c(1-f_v)\). Vyšší hodnota parametru rozšíření vede k hladším a širším spektrálním charakteristikám; nižší hodnota zachovává ostřejší prahové hodnoty přechodů. Lorentzianovo rozšíření je užitečný model homogenního rozšíření, nikoli univerzální popis všech fyzikálních mechanismů rozšíření.Stejná substituce se provádí i při výpočtu spontánní emise, ale její koeficient obsazenosti zůstává \(f_c(1-f_v)\). Vyšší hodnota parametru rozšíření vede k hladším a širším spektrálním charakteristikám; nižší hodnota zachovává ostřejší prahové hodnoty přechodů. Lorentzianovo rozšíření je užitečný model homogenního rozšíření, nikoli univerzální popis všech fyzikálních mechanismů rozšíření.
Spojení jednotlivých výpočtů.Spojení jednotlivých výpočtů.
Nyní můžeme shrnout, jak se vytváří optické spektrum kvantové jámy na základě elektronových stavů:Nyní můžeme shrnout, jak se vytváří optické spektrum kvantové jámy na základě elektronových stavů:
- Nalezněte vázané stavy. Vyřešte Schrödingerovu rovnici pro energie a vlnové funkce elektronů a děr v kvantové vrstvě.Nalezněte vázané stavy. Vyřešte Schrödingerovu rovnici pro energie a vlnové funkce elektronů a děr v kvantové vrstvě.
- Vytvořte dílčí pásma. Zahrňte do nich pohyb rovnoběžný s vrstvami, abyste získali hodnoty energií elektronových přechodů při různých vlnových vektorech v rovině.Vytvořte dílčí pásma. Zahrňte do nich pohyb rovnoběžný s vrstvami, abyste získali hodnoty energií elektronových přechodů při různých vlnových vektorech v rovině.
- Spočítejte optické vazebné členy. Vyhodnoťte příslušné maticové prvky, včetně překryvu vlnových funkcí elektronů a děr, a v případě potřeby zohledněte polarizaci světla.Spočítejte optické vazebné členy. Vyhodnoťte příslušné maticové prvky, včetně překryvu vlnových funkcí elektronů a děr, a v případě potřeby zohledněte polarizaci světla.
- Zahrňte do výpočtu koncentrace nosičů náboje. Využijte charakteristiky elektronových a valenčních pásů k rozlišení absorpce, stimulované emise a spontánní emise.Zahrňte do výpočtu koncentrace nosičů náboje. Využijte charakteristiky elektronových a valenčních pásů k rozlišení absorpce, stimulované emise a spontánní emise.
- Sečtěte příspěvky pro všechny přechody. Přidejte příspěvky z dílčích pásem elektronů a děr a ze všech dostupných stavů v rovině.Sečtěte příspěvky pro všechny přechody. Přidejte příspěvky z dílčích pásem elektronů a děr a ze všech dostupných stavů v rovině.
- Rozšiřte spektrum. Nahraďte ideální přechody ve tvaru delta funkce vhodným tvarem čáry, například Lorentzianovým.Rozšiřte spektrum. Nahraďte ideální přechody ve tvaru delta funkce vhodným tvarem čáry, například Lorentzianovým.
Toto jsou základní principy, které spojují kvantově-mechanické simulátory elektronových vlastností OghmaNano s výpočty optického zesílení a spontánní emise. Jednoduchý parabolický model usnadňuje pochopení fyzikálních principů; vícepásmová k·p teorie rozšiřuje elektronové stavy a optické maticové prvky v případech, kdy se stávají důležitými vazby mezi pásmy a závislost na polarizaci.Toto jsou základní principy, které spojují kvantově-mechanické simulátory elektronových vlastností OghmaNano s výpočty optického zesílení a spontánní emise. Jednoduchý parabolický model usnadňuje pochopení fyzikálních principů; vícepásmová k·p teorie rozšiřuje elektronové stavy a optické maticové prvky v případech, kdy se stávají důležitými vazby mezi pásmy a závislost na polarizaci.