Model založený na matici přenosu.Model založený na matici přenosu.
1. Úvod1. Úvod
Metoda matice přenosu (TMM) je rychlá a spolehlivá metoda pro modelování šíření světla ve vícevrstvých strukturách („sendvičového typu“) při normálním dopadu. Široce se používá v zařízeních, jako jsou solární články, optické filtry, OLED a optické senzory, kde je třeba kvantifikovat, jak se světlo absorbuje, odráží a prochází tenkými vrstvami. Pokud s touto metodou začínáte, přečtěte si Co je metoda matice přenosu?. Podrobnější matematické zpracování naleznete v Odvození metody matice přenosu.Metoda matice přenosu (TMM) je rychlá a spolehlivá metoda pro modelování šíření světla ve vícevrstvých strukturách („sendvičového typu“) při normálním dopadu. Široce se používá v zařízeních, jako jsou solární články, optické filtry, OLED a optické senzory, kde je třeba kvantifikovat, jak se světlo absorbuje, odráží a prochází tenkými vrstvami. Pokud s touto metodou začínáte, přečtěte si Co je metoda matice přenosu?. Podrobnější matematické zpracování naleznete v Odvození metody matice přenosu.
Ve srovnání s řešiči, které pracují s celou vlnou, jako například Metoda FDTD (Metoda konečných diferencí v časové oblasti), metoda TMM dosahuje srovnatelných výsledků, přičemž výpočetní náročnost je obvykle o několik řádů nižšíDíky tomu se skvěle hodí pro rychlé iterativní návrhy, testování různých parametrů a optimalizaci vícevrstvých struktur, a to při zachování klíčových interferenčních jevů a efektů tenkých vrstev, které ovlivňují chování zařízení. Mezi typické aplikace patří: návrh optických filtrů, antireflexní vrstvy, Fabryho-Perotovy rezonátory, perovskitové solární články, organické solární článkya Simulace optického výstupu OLED displejůPro radu ohledně výběru mezi metodami TMM a FDTD naleznete informace zde: Metoda FDTD versus metoda matice přenosu. Ve srovnání s řešiči, které pracují s celou vlnou, jako například Metoda FDTD (Metoda konečných diferencí v časové oblasti), metoda TMM dosahuje srovnatelných výsledků, přičemž výpočetní náročnost je obvykle o několik řádů nižšíDíky tomu se skvěle hodí pro rychlé iterativní návrhy, testování různých parametrů a optimalizaci vícevrstvých struktur, a to při zachování klíčových interferenčních jevů a efektů tenkých vrstev, které ovlivňují chování zařízení. Mezi typické aplikace patří: návrh optických filtrů, antireflexní vrstvy, Fabryho-Perotovy rezonátory, perovskitové solární články, organické solární článkya Simulace optického výstupu OLED displejůPro radu ohledně výběru mezi metodami TMM a FDTD naleznete informace zde: Metoda FDTD versus metoda matice přenosu.
👉 Chcete začít simulovat hned teď? Vyzkoušejte rychlý úvodní návod pro model založený na přenosové matici.👉 Chcete začít simulovat hned teď? Vyzkoušejte rychlý úvodní návod pro model založený na přenosové matici.
2. Spuštění simulace TMM2. Spuštění simulace TMM
Simulační nástroj Transfer Matrix je přístupný z nabídky „Optika“ v hlavním okně, a to výběrem možnosti „Transfer matrix“ (viz Obrázek ??).Simulační nástroj Transfer Matrix je přístupný z nabídky „Optika“ v hlavním okně, a to výběrem možnosti „Transfer matrix“ (viz Obrázek ??).
Kliknutím na možnost „Spustit optickou simulaci“ (viz Obrázek ??) se vypočítá rozložení optického pole v zařízení a získají se takové veličiny, jako je hustota fotonů, hustota absorbovaných fotonů, rychlost generování, reflexní spektrum a transmisní spektrum. Okno optické simulace také umožňuje přístup k alternativním optickým modelům, včetně metody přenosové matice, metody konečných diferencí (FDTD), exponenciálních profilů generování a uživatelsky definovaných profilů generování.Kliknutím na možnost „Spustit optickou simulaci“ (viz Obrázek ??) se vypočítá rozložení optického pole v zařízení a získají se takové veličiny, jako je hustota fotonů, hustota absorbovaných fotonů, rychlost generování, reflexní spektrum a transmisní spektrum. Okno optické simulace také umožňuje přístup k alternativním optickým modelům, včetně metody přenosové matice, metody konečných diferencí (FDTD), exponenciálních profilů generování a uživatelsky definovaných profilů generování.
3. Režimy simulace3. Režimy simulace
Ačkoli je toto okno primárně určeno pro simulaci pomocí transferové matice, k dispozici je několik optických modelů. Některé provádějí kompletní výpočet transferové matice, zatímco jiné implementují zjednodušení nebo varianty této metody, které mohou být užitečné pro pochopení chování zařízení, ověřování předpokladů nebo zjednodušení simulace.Ačkoli je toto okno primárně určeno pro simulaci pomocí transferové matice, k dispozici je několik optických modelů. Některé provádějí kompletní výpočet transferové matice, zatímco jiné implementují zjednodušení nebo varianty této metody, které mohou být užitečné pro pochopení chování zařízení, ověřování předpokladů nebo zjednodušení simulace.
- Přenosová matice: Provádí klasický výpočet pomocí přenosové matice, přičemž využívá vícenásobný formalismus popsaný v Teorie přenosové matice. V tomto přístupu je zařízení reprezentováno jako vrstvená struktura a optické pole se šíří touto strukturou pomocí přenosových matic. Zahrnuty jsou vícenásobné odrazy, interference, ztráty při přenosu a optická absorpce. Toto je doporučený optický model pro konvenční vrstvená zařízení, jako jsou solární články, OLED displeje, optické filtry a tenkovrstvé senzory.Přenosová matice: Provádí klasický výpočet pomocí přenosové matice, přičemž využívá vícenásobný formalismus popsaný v Teorie přenosové matice. V tomto přístupu je zařízení reprezentováno jako vrstvená struktura a optické pole se šíří touto strukturou pomocí přenosových matic. Zahrnuty jsou vícenásobné odrazy, interference, ztráty při přenosu a optická absorpce. Toto je doporučený optický model pro konvenční vrstvená zařízení, jako jsou solární články, OLED displeje, optické filtry a tenkovrstvé senzory.
- Metoda konečných diferencí TMM: provádí stejný optický výpočet pomocí reprezentace optické vlnové rovnice založené na konečných diferencích. Místo postupného výpočtu matic pro jednotlivé vrstvy je zařízení rozděleno na síť a optická pole šířící se dopředu i dozadu jsou vypočítána mezi sousedními body sítě. U konvenčních vrstvených struktur jsou výsledky obvykle téměř totožné s výsledky získanými pomocí klasické metody matice přenosu, přičemž případné rozdíly obvykle vyplývají z numerické diskretizace. Výhodou přístupu založeného na konečných diferencích je, že některá zařízení se přirozeně nehodí pro jednoduchý popis založený na vrstvách. Mezi příklady patří trojrozměrné perovskitové moduly, struktury s postupně se měnícími vlastnostmi nebo DFB difrakční mřížky, kde geometrie může stále obsahovat vrstvy, ale přirozeněji se popisuje pomocí sítě konečných diferencí. V těchto případech se formulace založená na konečných diferencích často lépe integruje do zbytku simulačního procesu. Další podrobnosti jsou uvedeny v Teorie matice přenosu – řešení v jedné velké matici.Metoda konečných diferencí TMM: provádí stejný optický výpočet pomocí reprezentace optické vlnové rovnice založené na konečných diferencích. Místo postupného výpočtu matic pro jednotlivé vrstvy je zařízení rozděleno na síť a optická pole šířící se dopředu i dozadu jsou vypočítána mezi sousedními body sítě. U konvenčních vrstvených struktur jsou výsledky obvykle téměř totožné s výsledky získanými pomocí klasické metody matice přenosu, přičemž případné rozdíly obvykle vyplývají z numerické diskretizace. Výhodou přístupu založeného na konečných diferencích je, že některá zařízení se přirozeně nehodí pro jednoduchý popis založený na vrstvách. Mezi příklady patří trojrozměrné perovskitové moduly, struktury s postupně se měnícími vlastnostmi nebo DFB difrakční mřížky, kde geometrie může stále obsahovat vrstvy, ale přirozeněji se popisuje pomocí sítě konečných diferencí. V těchto případech se formulace založená na konečných diferencích často lépe integruje do zbytku simulačního procesu. Další podrobnosti jsou uvedeny v Teorie matice přenosu – řešení v jedné velké matici.
- Exponenciální profil: Přibližuje absorpci světla pomocí exponenciálního útlumu: \[I = I_{0} e^{-\alpha x}\] Přenos mezi vrstvami je dán vztahem: \[T = 1 - \frac{n_1 - n_0}{n_1 + n_0}\] Odrazové a interferenční jevy jsou zanedbávány. Tento model je často užitečný při snaze porozumět funkci zařízení, protože odstraňuje vliv dutin a stojatých vln z uvažovaného problému, čímž umožňuje izolovaně zkoumat vliv optické absorpce.Exponenciální profil: Přibližuje absorpci světla pomocí exponenciálního útlumu: \[I = I_{0} e^{-\alpha x}\] Přenos mezi vrstvami je dán vztahem: \[T = 1 - \frac{n_1 - n_0}{n_1 + n_0}\] Odrazové a interferenční jevy jsou zanedbávány. Tento model je často užitečný při snaze porozumět funkci zařízení, protože odstraňuje vliv dutin a stojatých vln z uvažovaného problému, čímž umožňuje izolovaně zkoumat vliv optické absorpce.
- Plochý profil: Vypočítává ztráty při přenosu na rozhraních pomocí \[T = 1 - \frac{n_1 - n_0}{n_1 + n_0}\] a poté převede výsledný profil generace na prostorově homogenní profil v každé vrstvě. Tato aproximace je užitečná při studiu transportu nosičů, zachycování, rekombinace nebo dynamického elektrického chování, kde silně polohově závislý profil generace může zastínit základní fyzikální principy. Odstraněním prostorové variability v rychlosti optické generace je často snazší pochopit, jak se chová elektrický model.Plochý profil: Vypočítává ztráty při přenosu na rozhraních pomocí \[T = 1 - \frac{n_1 - n_0}{n_1 + n_0}\] a poté převede výsledný profil generace na prostorově homogenní profil v každé vrstvě. Tato aproximace je užitečná při studiu transportu nosičů, zachycování, rekombinace nebo dynamického elektrického chování, kde silně polohově závislý profil generace může zastínit základní fyzikální principy. Odstraněním prostorové variability v rychlosti optické generace je často snazší pochopit, jak se chová elektrický model.
- Z externího souboru: Načte profil generování z externího souboru namísto toho, aby jej vypočítával interně. Profily generování lze načíst z externích optických simulací nebo vytvořit z grafů kvantové účinnosti.Z externího souboru: Načte profil generování z externího souboru namísto toho, aby jej vypočítával interně. Profily generování lze načíst z externích optických simulací nebo vytvořit z grafů kvantové účinnosti.
- Konstantní hodnota: Umožňuje přímo v každé vrstvě zadat pevnou hodnotu rychlosti generace. Tento režim je užitečný pro zjednodušené studie, testování a analýzy parametrů, kde není důležitá podrobná optická charakteristika. Například jej lze použít k prozkoumání, jak se mění veličiny, jako je zkratový proud nebo napětí v klidovém stavu, v závislosti na rychlosti generace.Konstantní hodnota: Umožňuje přímo v každé vrstvě zadat pevnou hodnotu rychlosti generace. Tento režim je užitečný pro zjednodušené studie, testování a analýzy parametrů, kde není důležitá podrobná optická charakteristika. Například jej lze použít k prozkoumání, jak se mění veličiny, jako je zkratový proud nebo napětí v klidovém stavu, v závislosti na rychlosti generace.
Pro většinu simulací by se měl použít buď klasický řešič založený na transferové matici, nebo řešič TMM založený na metodě konečných diferencí. Zbývající režimy představují zjednodušené aproximace, jejichž cílem je poskytnout dodatečné fyzikální poznatky, usnadnit přizpůsobování a odstraňování chyb, nebo umožnit začlenění optických profilů generovaných externě do simulace.Pro většinu simulací by se měl použít buď klasický řešič založený na transferové matici, nebo řešič TMM založený na metodě konečných diferencí. Zbývající režimy představují zjednodušené aproximace, jejichž cílem je poskytnout dodatečné fyzikální poznatky, usnadnit přizpůsobování a odstraňování chyb, nebo umožnit začlenění optických profilů generovaných externě do simulace.
4. Výstupní soubory4. Výstupní soubory
Okno pro optické simulace obsahuje několik záložek, které umožňují prozkoumat, jak světlo interaguje se zařízením. Například ?? zobrazuje hustotu fotonů uvnitř struktury, přičemž odrazy na rozhraních vrstev vytvářejí zřetelné interference. ?? zobrazuje stejná data jako ??, ale ve formě diagramu energetických pásem. K této alternativnímu zobrazení se dostanete kliknutím pravým tlačítkem myši v okně a úpravou možností v menu. Je zvláště užitečné pro vytváření diagramů energetických pásem pro publikace. Nakonec ?? zobrazuje okno konfigurace optického modelu. Klíčovým parametrem zde je účinnost fotonů, která určuje, kolik párů elektronů a děr vzniká na jeden absorbovaný foton. U organických zařízení tento parametr zohledňuje rekombinaci geminátů, zatímco u anorganických nebo dobře uspořádaných systémů by měl být obvykle nastaven blízko hodnoty 1,0.Okno pro optické simulace obsahuje několik záložek, které umožňují prozkoumat, jak světlo interaguje se zařízením. Například ?? zobrazuje hustotu fotonů uvnitř struktury, přičemž odrazy na rozhraních vrstev vytvářejí zřetelné interference. ?? zobrazuje stejná data jako ??, ale ve formě diagramu energetických pásem. K této alternativnímu zobrazení se dostanete kliknutím pravým tlačítkem myši v okně a úpravou možností v menu. Je zvláště užitečné pro vytváření diagramů energetických pásem pro publikace. Nakonec ?? zobrazuje okno konfigurace optického modelu. Klíčovým parametrem zde je účinnost fotonů, která určuje, kolik párů elektronů a děr vzniká na jeden absorbovaný foton. U organických zařízení tento parametr zohledňuje rekombinaci geminátů, zatímco u anorganických nebo dobře uspořádaných systémů by měl být obvykle nastaven blízko hodnoty 1,0.
Přehled: Po provedení optické simulace lze v okně optické simulace (??) zobrazit přehled výsledků, jak je popsáno výše. Pro podrobnější analýzu jsou k dispozici další informace v záložce Výstup hlavního okna (??). V okně ?? jsou viditelné dvě klíčové ikony: optical_output a optical_snapshots. Dvojitým kliknutím na ikonu optical_output se otevře okno s optickými výsledky (Obrázek ??), zatímco dvojitým kliknutím na ikonu optical_snapshots se otevře okno Optické snímky (??). V okně Optické snímky můžete prohlížet data rozlišená podle vlnové délky, jako je hustota fotonů, absorbované fotony a rozložení elektrického pole v zařízení. Protože výsledky jsou uloženy pro každou vlnovou délku, tento nástroj poskytuje podrobný přehled o výkonu zařízení v celém optickém spektru.Přehled: Po provedení optické simulace lze v okně optické simulace (??) zobrazit přehled výsledků, jak je popsáno výše. Pro podrobnější analýzu jsou k dispozici další informace v záložce Výstup hlavního okna (??). V okně ?? jsou viditelné dvě klíčové ikony: optical_output a optical_snapshots. Dvojitým kliknutím na ikonu optical_output se otevře okno s optickými výsledky (Obrázek ??), zatímco dvojitým kliknutím na ikonu optical_snapshots se otevře okno Optické snímky (??). V okně Optické snímky můžete prohlížet data rozlišená podle vlnové délky, jako je hustota fotonů, absorbované fotony a rozložení elektrického pole v zařízení. Protože výsledky jsou uloženy pro každou vlnovou délku, tento nástroj poskytuje podrobný přehled o výkonu zařízení v celém optickém spektru.
optical_output a optical_snapshots se obvykle vytvářejí pouze v případě, že je optická simulace spuštěna přímo, a nevytvářejí se, pokud je optický modul volán jako součást komplexní elektrické simulace.Záložka „Výstup“ zobrazuje výsledky simulace pomocí metody přenosové matice. Soubory optical_output a optical_snapshots se obvykle vytvářejí pouze v případě, že je optická simulace spuštěna přímo, a nevytvářejí se, pokud je optický modul volán jako součást komplexní elektrické simulace.
Optické snímky: Výše popsaná složka „optické snímky“ umožňuje přístup k hustotě fotonů, absorbovaným fotonům a optickému elektrickému poli v závislosti na vlnové délce, a to při zobrazení prostřednictvím grafického rozhraní. Jedná se však pouze o standardní adresář, který lze také prozkoumat přímo v správci souborů. Jak je znázorněno v Obrázek ??, složka obsahuje podadresáře očíslované od 0 do 12, přičemž každý z nich odpovídá jedné simulované vlnové délce. Otevřením jednoho z těchto podadresářů (například adresáře 0) se zobrazí výstupní soubory uvedené v Obrázek ??.Optické snímky: Výše popsaná složka „optické snímky“ umožňuje přístup k hustotě fotonů, absorbovaným fotonům a optickému elektrickému poli v závislosti na vlnové délce, a to při zobrazení prostřednictvím grafického rozhraní. Jedná se však pouze o standardní adresář, který lze také prozkoumat přímo v správci souborů. Jak je znázorněno v Obrázek ??, složka obsahuje podadresáře očíslované od 0 do 12, přičemž každý z nich odpovídá jedné simulované vlnové délce. Otevřením jednoho z těchto podadresářů (například adresáře 0) se zobrazí výstupní soubory uvedené v Obrázek ??.
Tyto soubory obsahují data, jako jsou absorpční profily, elektrická pole, hustoty fotonů a rychlosti generování, a to vše v jednoduchém textovém formátu CSV, aby se daly snadno prohlížet nebo dále zpracovávat. Následující tabulka shrnuje obsah typického adresáře s vlnovými délkami:Tyto soubory obsahují data, jako jsou absorpční profily, elektrická pole, hustoty fotonů a rychlosti generování, a to vše v jednoduchém textovém formátu CSV, aby se daly snadno prohlížet nebo dále zpracovávat. Následující tabulka shrnuje obsah typického adresáře s vlnovými délkami:
photons_abs.csv, který zobrazuje metadata, následovaná popisky os a hodnotami dat.Ukázkový obsah souboru photons_abs.csv, který zobrazuje metadata, následovaná popisky os a hodnotami dat.Protože se jedná o prostý text, lze jej otevřít v jakémkoli textovém editoru. Jak je znázorněno v Obrázek č. ??Každý soubor CSV začíná řádkem obsahujícím metadata pro vytváření grafů, druhý řádek popisuje osy a zbývající řádky obsahují surová numerická data. Protože se jedná o prostý text, lze jej otevřít v jakémkoli textovém editoru. Jak je znázorněno v Obrázek č. ??Každý soubor CSV začíná řádkem obsahujícím metadata pro vytváření grafů, druhý řádek popisuje osy a zbývající řádky obsahují surová numerická data.
| Název souboruNázev souboru | PopisPopis |
|---|---|
alpha.csvalpha.csv |
Hodnota y-souřadnice v závislosti na absorpci při zvolené vlnové délce.Hodnota y-souřadnice v závislosti na absorpci při zvolené vlnové délce. |
data.jsondata.json |
Soubor metadat ve formátu JSON, který obsahuje hodnotu vlnové délky a informace pro vytváření grafů.Soubor metadat ve formátu JSON, který obsahuje hodnotu vlnové délky a informace pro vytváření grafů. |
En.csvEn.csv |
y-ová souřadnice (m) v závislosti na elektrickém poli, záporná složka (V/m)y-ová souřadnice (m) v závislosti na elektrickém poli, záporná složka (V/m) |
Ep.csvEp.csv |
y-ová souřadnice (m) v závislosti na elektrickém poli, kladná složka (V/m)y-ová souřadnice (m) v závislosti na elektrickém poli, kladná složka (V/m) |
G.csvG.csv |
y-souřadnice (m) v závislosti na rychlosti generování (\(m^{-3}s^{-1}\))y-souřadnice (m) v závislosti na rychlosti generování (\(m^{-3}s^{-1}\)) |
n.csvn.csv |
y-ová souřadnice (m) v závislosti na reálné části indexu lomu ny-ová souřadnice (m) v závislosti na reálné části indexu lomu n |
photons.csvphotons.csv |
y-souřadnice (m) v závislosti na hustotě fotonů (\(m^{-3}\))y-souřadnice (m) v závislosti na hustotě fotonů (\(m^{-3}\)) |
photons_abs.csvphotons_abs.csv |
y-souřadnice (m) v závislosti na počtu absorbovaných fotonů (\(m^{-3}s^{-1}\))y-souřadnice (m) v závislosti na počtu absorbovaných fotonů (\(m^{-3}s^{-1}\)) |
Podrobný popis složky optical_output: Zatímco složka optical_snapshots obsahuje výsledky rozlišené podle vlnové délky (jedna podsložka pro každou simulovanou vlnovou délku), složka optical_output obsahuje data integrovaná podle vlnové délky ve formě dvourozměrných map, které zobrazují závislost vlnové délky na poloze. Tyto výstupy poskytují přehled o tom, jak světlo interaguje se zařízením v celém spektru, včetně klíčových veličin, jako je rychlost generování nosičů náboje, hustota fotonů, normalizovaná hustota fotonů, propustnost a odrazivost. Obsah složky je znázorněn v Obrázek ??.Podrobný popis složky optical_output: Zatímco složka optical_snapshots obsahuje výsledky rozlišené podle vlnové délky (jedna podsložka pro každou simulovanou vlnovou délku), složka optical_output obsahuje data integrovaná podle vlnové délky ve formě dvourozměrných map, které zobrazují závislost vlnové délky na poloze. Tyto výstupy poskytují přehled o tom, jak světlo interaguje se zařízením v celém spektru, včetně klíčových veličin, jako je rychlost generování nosičů náboje, hustota fotonů, normalizovaná hustota fotonů, propustnost a odrazivost. Obsah složky je znázorněn v Obrázek ??.
Soubory uvedené v Obrázek ?? jsou podrobně popsány v Tabulka ??.Soubory uvedené v Obrázek ?? jsou podrobně popsány v Tabulka ??.
optical_output obsahuje souhrnné soubory, v nichž jsou uloženy údaje o vlnových délkách, které byly získány pomocí metody matice přenosu.Adresář optical_output obsahuje souhrnné soubory, v nichž jsou uloženy údaje o vlnových délkách, které byly získány pomocí metody matice přenosu.| Název souboruNázev souboru | PopisPopis | Typ zápletkyTyp zápletky |
|---|---|---|
data.jsondata.json |
Soubor metadat obsahující nastavení simulace ve formátu JSON.Soubor metadat obsahující nastavení simulace ve formátu JSON. | 1D1D |
G_y.csvG_y.csv |
vertikální poloha (m) v závislosti na rychlosti generování náboje (\(m^{-3} s^{-1}\))vertikální poloha (m) v závislosti na rychlosti generování náboje (\(m^{-3} s^{-1}\)) | 2D2D |
G_zxy.csvG_zxy.csv |
zxy-souřadnice (m) v závislosti na rychlosti generování náboje (\(m^{-3} s^{-1}\))zxy-souřadnice (m) v závislosti na rychlosti generování náboje (\(m^{-3} s^{-1}\)) | 2D2D |
Htot_zxy.csvHtot_zxy.csv |
závislost polohy v ose z na generování tepla měřeného optickými metodami (\(W m^{-3}\))závislost polohy v ose z na generování tepla měřeného optickými metodami (\(W m^{-3}\)) | 2D2D |
light_src_id_xxx.csvlight_src_id_xxx.csv |
Vlnová délka (m) v závislosti na intenzitě světla ze zadaného zdroje (\(W/m\))Vlnová délka (m) v závislosti na intenzitě světla ze zadaného zdroje (\(W/m\)) | 2D2D |
photons_abs_yl.csvphotons_abs_yl.csv |
Vlnová délka (m) v závislosti na poloze v ose y (m) a na počtu absorbovaných fotonů (\(m^{-3} s^{-1}\))Vlnová délka (m) v závislosti na poloze v ose y (m) a na počtu absorbovaných fotonů (\(m^{-3} s^{-1}\)) | 2D2D |
photons_yl.csvphotons_yl.csv |
Vlnová délka (m) v závislosti na poloze na ose y (m) a hustotě fotonů (\(m^{-3}\))Vlnová délka (m) v závislosti na poloze na ose y (m) a hustotě fotonů (\(m^{-3}\)) | 2D2D |
photons_yl_norm.csvphotons_yl_norm.csv |
Vlnová délka (m) v závislosti na poloze na ose y (m) a na normalizované hustotě fotonů (arbitrární jednotky).Vlnová délka (m) v závislosti na poloze na ose y (m) a na normalizované hustotě fotonů (arbitrární jednotky). | 2D2D |
reflect.csvreflect.csv |
Vlnová délka (m) v závislosti na odraženém světle od vrstvené struktury zařízení.Vlnová délka (m) v závislosti na odraženém světle od vrstvené struktury zařízení. | 1D1D |
transmit.csvtransmit.csv |
Vlnová délka (m) v závislosti na množství světla procházejícího vrstvami zařízení.Vlnová délka (m) v závislosti na množství světla procházejícího vrstvami zařízení. | 1D1D |
6. Simulace opticky hustých vrstev (nekoherentních vrstev)6. Simulace opticky hustých vrstev (nekoherentních vrstev)
Typická optoelektronická zařízení mají aktivní vrstvy o tloušťce od 10 nm do 100 nm. Tato zařízení se však často nanášejí na substráty o tloušťce od 10 mm do 1 cm. V mnoha případech je užitečné simulovat nejen samotné zařízení, ale také optické efekty substrátu. To vyžaduje simulační nástroj, který dokáže pokrýt rozsah délek od nanometrů až po metry. Při takovém postupu se objevují tři hlavní problémy:Typická optoelektronická zařízení mají aktivní vrstvy o tloušťce od 10 nm do 100 nm. Tato zařízení se však často nanášejí na substráty o tloušťce od 10 mm do 1 cm. V mnoha případech je užitečné simulovat nejen samotné zařízení, ale také optické efekty substrátu. To vyžaduje simulační nástroj, který dokáže pokrýt rozsah délek od nanometrů až po metry. Při takovém postupu se objevují tři hlavní problémy:
- Problém 1: Simulace různých měřítek – Numerické metody mají potíže při zpracování velmi velkých a velmi malých čísel v rámci jedné kalkulace. To může vést k zaokrouhlovacím a numerickým chybám.Problém 1: Simulace různých měřítek – Numerické metody mají potíže při zpracování velmi velkých a velmi malých čísel v rámci jedné kalkulace. To může vést k zaokrouhlovacím a numerickým chybám.
- Problém 2: Vlnová délka světla – Protože vlnová délka viditelného světla je mnohem menší než 1 cm, simulace vrstvy o tloušťce jednoho centimetru vyžaduje neprakticky jemnou prostorovou síť, aby bylo možné zachytit interference.Problém 2: Vlnová délka světla – Protože vlnová délka viditelného světla je mnohem menší než 1 cm, simulace vrstvy o tloušťce jednoho centimetru vyžaduje neprakticky jemnou prostorovou síť, aby bylo možné zachytit interference.
- Problém 3: Ztráta koherence – Model přenosové matice předpokládá, že světlo dopadá kolmo a že vrstvy neobsahují žádné defekty. U silných substrátů rozptyl a nehomogenita narušují tato předpoklady a světelné pole se stává nekoherentním.Problém 3: Ztráta koherence – Model přenosové matice předpokládá, že světlo dopadá kolmo a že vrstvy neobsahují žádné defekty. U silných substrátů rozptyl a nehomogenita narušují tato předpoklady a světelné pole se stává nekoherentním.
Společnost OghmaNano se těmito problémy zabývá dvěma způsoby. Za prvé, umožňuje uživateli považovat vrstvu za nekoherentní, přičemž bere v úvahu pouze absorpci a zanedbává fázové informace. Tento přístup řeší problémy 2 a 3. Tuto možnost lze nastavit v editoru vrstev (Obrázek ??). Ve sloupci s označením „Vyřešit optický problém“ vrstvy označené jako „Ano – n/k“ zahrnují jak fázové, tak absorpční vlastnosti, zatímco vrstvy označené jako „Ano – k“ zohledňují pouze útlum, čímž se v podstatě chovají jako nekoherentní vrstvy.Společnost OghmaNano se těmito problémy zabývá dvěma způsoby. Za prvé, umožňuje uživateli považovat vrstvu za nekoherentní, přičemž bere v úvahu pouze absorpci a zanedbává fázové informace. Tento přístup řeší problémy 2 a 3. Tuto možnost lze nastavit v editoru vrstev (Obrázek ??). Ve sloupci s označením „Vyřešit optický problém“ vrstvy označené jako „Ano – n/k“ zahrnují jak fázové, tak absorpční vlastnosti, zatímco vrstvy označené jako „Ano – k“ zohledňují pouze útlum, čímž se v podstatě chovají jako nekoherentní vrstvy.
Za druhé, pro řešení problému 1 (velké rozdíly v měřítku délky) umožňuje OghmaNano přiřadit libovolné vrstvě efektivní optickou tloušťku. Například v editoru vrstev může být substrát definován jako vrstva o tloušťce 100 nm, ale přiřazena mu může být efektivní hloubka 1 m. Interně se to realizuje škálováním koeficientu absorpce:Za druhé, pro řešení problému 1 (velké rozdíly v měřítku délky) umožňuje OghmaNano přiřadit libovolné vrstvě efektivní optickou tloušťku. Například v editoru vrstev může být substrát definován jako vrstva o tloušťce 100 nm, ale přiřazena mu může být efektivní hloubka 1 m. Interně se to realizuje škálováním koeficientu absorpce:
\[\alpha_{\text{effective}}(\lambda) = \alpha(\lambda)\,\frac{L_{\text{effective}}}{L_{\text{simulation}}}\] \[\alpha_{\text{effective}}(\lambda) = \alpha(\lambda)\,\frac{L_{\text{effective}}}{L_{\text{simulation}}}\]
kde \(\alpha_{\text{effective}}\) je upravená hodnota absorpce použitá v simulaci, \(\alpha\) je koeficient absorpce materiálu, \(L_{\text{effective}}\) je požadovaná efektivní tloušťka (např. 1 m) a \(L_{\text{simulation}}\) je skutečná tloušťka vrstvy v editoru. Tento přístup snižuje numerické problémy a zároveň vytváří užitečnější grafy, ve kterých substrát nedominuje osám a vrstvy zařízení zůstávají jasně viditelné.kde \(\alpha_{\text{effective}}\) je upravená hodnota absorpce použitá v simulaci, \(\alpha\) je koeficient absorpce materiálu, \(L_{\text{effective}}\) je požadovaná efektivní tloušťka (např. 1 m) a \(L_{\text{simulation}}\) je skutečná tloušťka vrstvy v editoru. Tento přístup snižuje numerické problémy a zároveň vytváří užitečnější grafy, ve kterých substrát nedominuje osám a vrstvy zařízení zůstávají jasně viditelné.
Chcete-li tuto funkci používat, nastavte strukturu zařízení podle obrázku Obrázek ??. Poté v okně Transfer Matrix klikněte na tlačítko Optical Thickness (Obrázek ??). Tím se otevře dialogové okno konfigurace (Obrázek ??), kde můžete zadat efektivní optickou tloušťku libovolné vrstvy. Na příkladu je znázorněno, že tloušťka skleněné podložky je nastavena na 1 m.Chcete-li tuto funkci používat, nastavte strukturu zařízení podle obrázku Obrázek ??. Poté v okně Transfer Matrix klikněte na tlačítko Optical Thickness (Obrázek ??). Tím se otevře dialogové okno konfigurace (Obrázek ??), kde můžete zadat efektivní optickou tloušťku libovolné vrstvy. Na příkladu je znázorněno, že tloušťka skleněné podložky je nastavena na 1 m.
4. Kdy se koná závod TMM?4. Kdy se koná závod TMM?
Simulaci pomocí matice přenosu lze provést dvěma způsoby. Za prvé, lze ji spustit přímo kliknutím na tlačítko „Přehrát“. Za druhé, optický model se automaticky spustí vždy, když probíhá elektrická simulace, a nevyžaduje žádnou další akci uživatele.Simulaci pomocí matice přenosu lze provést dvěma způsoby. Za prvé, lze ji spustit přímo kliknutím na tlačítko „Přehrát“. Za druhé, optický model se automaticky spustí vždy, když probíhá elektrická simulace, a nevyžaduje žádnou další akci uživatele.
Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma režimy spočívá ve výsledku. Při přímém spuštění optická simulace generuje komplexnější sadu výstupních souborů, které se ukládají na disk. Naproti tomu, pokud je spuštěna jako součást elektrické simulace, výstup je omezen pouze na nejdůležitější data, aby se zabránilo zpomalení výpočtu elektrického modelu.Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma režimy spočívá ve výsledku. Při přímém spuštění optická simulace generuje komplexnější sadu výstupních souborů, které se ukládají na disk. Naproti tomu, pokud je spuštěna jako součást elektrické simulace, výstup je omezen pouze na nejdůležitější data, aby se zabránilo zpomalení výpočtu elektrického modelu.
👉 Teorie TMM: Přejděte do následující sekce, abyste porozuměli teorii matice přenosu.👉 Teorie TMM: Přejděte do následující sekce, abyste porozuměli teorii matice přenosu.