Domů Příklady Snímky obrazovky Uživatelská příručka Logo Bluesky YouTube ☰
OghmaNano Multifyzikální simulační platforma pro optoelektronická zařízení a fotonické systémy. STÁHNOUT Stručný návod pro rychlý začátek

Fermiho–Diracova a Maxwellova–Boltzmannova statistika v polovodičíchFermiho–Diracova a Maxwellova–Boltzmannova statistika v polovodičích

Fermi–Dirac distribution showing occupation probability versus energy in semiconductors
Fermiho–Diracova pravděpodobnost obsazenosti v závislosti na energii.Fermiho–Diracova pravděpodobnost obsazenosti v závislosti na energii.

Fermiho–Diracova a Maxwellova–Boltzmannova statistika se používají při modelování polovodičových součástek k určení vztahu mezi koncentrací nosičů náboje a polohou kvazi-Fermiho úrovní. Tyto statistiky určují, jak elektrony obsazují dostupné energetické stavy v rámci hustoty stavů, a tím přímo ovlivňují koncentraci nosičů náboje, elektrostatické vlastnosti, rychlost rekombinace a transportní chování.Fermiho–Diracova a Maxwellova–Boltzmannova statistika se používají při modelování polovodičových součástek k určení vztahu mezi koncentrací nosičů náboje a polohou kvazi-Fermiho úrovní. Tyto statistiky určují, jak elektrony obsazují dostupné energetické stavy v rámci hustoty stavů, a tím přímo ovlivňují koncentraci nosičů náboje, elektrostatické vlastnosti, rychlost rekombinace a transportní chování.

Na této stránce je vysvětleno, jak se koncentrace nosičů náboje v polovodičích odvozují z hustoty stavů a Fermiho–Diracovy distribuce, a poté je odvozena Maxwellova–Boltzmannova aproximace, která se běžně používá při modelování polovodičových zařízení založeném na driftu a difuzi. Následně jsou probrány rozdíly mezi Fermiho–Diracovou a Maxwellovou–Boltzmannovou statistikou, jejich fyzikální význam, výpočetní náročnost a platnost v degenerovaných a nedegenerovaných polovodičích.Na této stránce je vysvětleno, jak se koncentrace nosičů náboje v polovodičích odvozují z hustoty stavů a Fermiho–Diracovy distribuce, a poté je odvozena Maxwellova–Boltzmannova aproximace, která se běžně používá při modelování polovodičových zařízení založeném na driftu a difuzi. Následně jsou probrány rozdíly mezi Fermiho–Diracovou a Maxwellovou–Boltzmannovou statistikou, jejich fyzikální význam, výpočetní náročnost a platnost v degenerovaných a nedegenerovaných polovodičích.

1. Hustota stavů1. Hustota stavů

Ten hustota stavů popisuje, kolik elektronových stavů je k dispozici pro každou energetickou hladinu v pásmu vodivosti. Každý stav může obsahovat jeden elektron, nebo dva elektrony, pokud se zohlední spin. Rozložení dostupných stavů je schematicky znázorněno v. ??. Ten hustota stavů popisuje, kolik elektronových stavů je k dispozici pro každou energetickou hladinu v pásmu vodivosti. Každý stav může obsahovat jeden elektron, nebo dva elektrony, pokud se zohlední spin. Rozložení dostupných stavů je schematicky znázorněno v. ??.

Pro třírozměrný polovodič s parabolickou vodivostní pásmovou strukturou je hustota stavů dána vztahem:Pro třírozměrný polovodič s parabolickou vodivostní pásmovou strukturou je hustota stavů dána vztahem:

\[ g_{c}(E)=\frac{1}{2\pi^{2}} \left(\frac{2m_{n}^{*}}{\hbar^{2}}\right)^{3/2} \sqrt{E-E_{c}} \] \[ g_{c}(E)=\frac{1}{2\pi^{2}} \left(\frac{2m_{n}^{*}}{\hbar^{2}}\right)^{3/2} \sqrt{E-E_{c}} \]

kde \(g_{c}(E)\) je hustota stavů, \(m_{n}^{*}\) je efektivní hmotnost elektronu, \(\hbar\) je redukovaná Planckova konstanta a \(E_{c}\) je okraj vodivého pásu.kde \(g_{c}(E)\) je hustota stavů, \(m_{n}^{*}\) je efektivní hmotnost elektronu, \(\hbar\) je redukovaná Planckova konstanta a \(E_{c}\) je okraj vodivého pásu.

Hustota stavů je pod hranicí vodivostního pásu nulová, protože v této oblasti neexistují žádné stavy vodivostního pásu. Nad hodnotou \(E_{c}\) se počet dostupných stavů zvyšuje s rostoucí energií.Hustota stavů je pod hranicí vodivostního pásu nulová, protože v této oblasti neexistují žádné stavy vodivostního pásu. Nad hodnotou \(E_{c}\) se počet dostupných stavů zvyšuje s rostoucí energií.

Relationship between density of states, Fermi–Dirac occupation probability and carrier density in the conduction band
Koncentrace nosičů náboje vzniká jako součin hustoty stavů a Fermiho–Diracovy pravděpodobnosti obsazení.Koncentrace nosičů náboje vzniká jako součin hustoty stavů a Fermiho–Diracovy pravděpodobnosti obsazení.

2. Fermiho–Diracova statistika2. Fermiho–Diracova statistika

Zatímco hustota stavů popisuje, kolik elektronových stavů je k dispozici při dané energii, Fermiho–Diracova distribuce popisuje pravděpodobnost, že každý z těchto stavů je obsazen elektronem. Tato distribuce je schematicky znázorněna v ??.Zatímco hustota stavů popisuje, kolik elektronových stavů je k dispozici při dané energii, Fermiho–Diracova distribuce popisuje pravděpodobnost, že každý z těchto stavů je obsazen elektronem. Tato distribuce je schematicky znázorněna v ??.

\[ f(E)=\frac{1}{1+\exp\left(\frac{E-E_{F}}{k_{B}T}\right)} \] \[ f(E)=\frac{1}{1+\exp\left(\frac{E-E_{F}}{k_{B}T}\right)} \]

Zde \(f(E)\) označuje pravděpodobnost, že energetický stav \(E\) je obsazen elektronem, \(E_{F}\) je Fermiho úroveň, \(k_{B}\) je Boltzmannova konstanta a \(T\) je teplota.Zde \(f(E)\) označuje pravděpodobnost, že energetický stav \(E\) je obsazen elektronem, \(E_{F}\) je Fermiho úroveň, \(k_{B}\) je Boltzmannova konstanta a \(T\) je teplota.

Stavy, které se nacházejí výrazně pod Fermiho úrovní, jsou s velkou pravděpodobností obsazeny, zatímco stavy, které se nacházejí výrazně nad Fermiho úrovní, pravděpodobně neobsahují elektrony. V blízkosti Fermiho úrovně se pravděpodobnost obsazení hladce mění mezi obsazenými a neobsazenými stavy.Stavy, které se nacházejí výrazně pod Fermiho úrovní, jsou s velkou pravděpodobností obsazeny, zatímco stavy, které se nacházejí výrazně nad Fermiho úrovní, pravděpodobně neobsahují elektrony. V blízkosti Fermiho úrovně se pravděpodobnost obsazení hladce mění mezi obsazenými a neobsazenými stavy.

3. Hustota elektronů ve vodivém pásu, vypočítaná pomocí Fermiho–Diracovy statistiky.3. Hustota elektronů ve vodivém pásu, vypočítaná pomocí Fermiho–Diracovy statistiky.

Elektronová hustota ve vodivém pásu se získá vynásobením hustoty stavů Fermi-Diracovou pravděpodobností obsazení a integrací přes energii, jak je znázorněno v ??.Elektronová hustota ve vodivém pásu se získá vynásobením hustoty stavů Fermi-Diracovou pravděpodobností obsazení a integrací přes energii, jak je znázorněno v ??.

\[ {\color{green} n} = \int_{E_{c}}^{\infty} {\color{blue} g_{c}(E)} {\color{red} f(E)} \,dE \] \[ {\color{green} n} = \int_{E_{c}}^{\infty} {\color{blue} g_{c}(E)} {\color{red} f(E)} \,dE \]

Dosazením hustoty elektronových stavů v pásmu vodivosti a Fermiho-Diracovy funkce získáme:Dosazením hustoty elektronových stavů v pásmu vodivosti a Fermiho-Diracovy funkce získáme:

4. Zápis pomocí Fermiho–Diracova integrálu4. Zápis pomocí Fermiho–Diracova integrálu

Úplný integrál hustoty nosičů, odvozený výše, obvykle nemá jednoduché analytické řešení. Místo toho se běžně přepočítává pomocí zkráceného zápisu Fermiho–Diracova integrálu.Úplný integrál hustoty nosičů, odvozený výše, obvykle nemá jednoduché analytické řešení. Místo toho se běžně přepočítává pomocí zkráceného zápisu Fermiho–Diracova integrálu.

Tato notace se často vyskytuje v polovodičové fyzice, protože poskytuje stručný způsob zápisu statistických údajů o nositelích náboje za degenerovaných podmínek.Tato notace se často vyskytuje v polovodičové fyzice, protože poskytuje stručný způsob zápisu statistických údajů o nositelích náboje za degenerovaných podmínek.

Zde \(F_{1/2}\) představuje Fermiho–Diracův integrál prvního řádu a \(N_c\) je efektivní hustota elektronových stavů ve vodivém pásu.Zde \(F_{1/2}\) představuje Fermiho–Diracův integrál prvního řádu a \(N_c\) je efektivní hustota elektronových stavů ve vodivém pásu.

\[ {\color{green} n} = \int_{E_{c}}^{\infty} {\color{blue}{ \frac{1}{2\pi^{2}} \left(\frac{2m_{n}^{*}}{\hbar^{2}}\right)^{3/2} \sqrt{E-E_{c}} }} {\color{red}{ \frac{1}{ 1+\exp\left(\frac{E-E_{F_n}}{k_{B}T}\right)} }} \,dE \] \[ {\color{green} n} = \int_{E_{c}}^{\infty} {\color{blue}{ \frac{1}{2\pi^{2}} \left(\frac{2m_{n}^{*}}{\hbar^{2}}\right)^{3/2} \sqrt{E-E_{c}} }} {\color{red}{ \frac{1}{ 1+\exp\left(\frac{E-E_{F_n}}{k_{B}T}\right)} }} \,dE \]

Zde modrý člen vyjadřuje počet dostupných elektronových stavů při dané energii, zatímco červený člen vyjadřuje pravděpodobnost, že tyto stavy jsou obsazeny elektrony.Zde modrý člen vyjadřuje počet dostupných elektronových stavů při dané energii, zatímco červený člen vyjadřuje pravděpodobnost, že tyto stavy jsou obsazeny elektrony.

U silně dotovaných polovodičů, kvantových jam, degenerovaných transportních modelů a některých anorganických LED diod je nutné vypočítat celý Fermi-Diracův integrál, protože Maxwell-Boltzmannova aproximace přestává být přesná.U silně dotovaných polovodičů, kvantových jam, degenerovaných transportních modelů a některých anorganických LED diod je nutné vypočítat celý Fermi-Diracův integrál, protože Maxwell-Boltzmannova aproximace přestává být přesná.

3. Odvození Maxwellovy–Boltzmannovy aproximace3. Odvození Maxwellovy–Boltzmannovy aproximace

Maxwellova–Boltzmannova aproximace platí, když je polovodič nedegenerovaný, což znamená, že hustota elektronů je natolik nízká, že většina elektronových stavů ve vodivém pásu zůstává neobsazená. Za těchto podmínek leží Fermiho úroveň o několik \(k_{B}T\) níže než okraj vodivého pásu, takže \(E-E_{F_n} \gg k_{B}T\) a pravděpodobnost obsazení splňuje \(f(E)\ll1\). Fyzikálně to znamená, že elektrony jsou dostatečně řídké, takže Pauliho vylučovací princip výrazně neomezuje obsazení stavů. Jinými slovy, elektrony se chovají přibližně jako klasický plyn, protože existuje mnohem více dostupných stavů, než je elektronů, které je obsazují. Tato aproximace je přesná pro většinu běžných polovodičových zařízení, která pracují při středních hodnotách koncentrace nosičů náboje, včetně mnoha křemíkových diod, solárních článků a organických polovodičových zařízení. Nicméně, začíná selhávat při velmi vysokých koncentracích nosičů náboje, při silném dopování nebo při silné akumulaci nosičů náboje, kdy se významná část dostupných stavů stává obsazenou. Za těchto podmínek platí \[ 1+\exp\left(\frac{E-E_{F_n}}{k_{B}T}\right) \approx \exp\left(\frac{E-E_{F_n}}{k_{B}T}\right) \] a Fermiho–Diracova distribuce se redukuje naMaxwellova–Boltzmannova aproximace platí, když je polovodič nedegenerovaný, což znamená, že hustota elektronů je natolik nízká, že většina elektronových stavů ve vodivém pásu zůstává neobsazená. Za těchto podmínek leží Fermiho úroveň o několik \(k_{B}T\) níže než okraj vodivého pásu, takže \(E-E_{F_n} \gg k_{B}T\) a pravděpodobnost obsazení splňuje \(f(E)\ll1\). Fyzikálně to znamená, že elektrony jsou dostatečně řídké, takže Pauliho vylučovací princip výrazně neomezuje obsazení stavů. Jinými slovy, elektrony se chovají přibližně jako klasický plyn, protože existuje mnohem více dostupných stavů, než je elektronů, které je obsazují. Tato aproximace je přesná pro většinu běžných polovodičových zařízení, která pracují při středních hodnotách koncentrace nosičů náboje, včetně mnoha křemíkových diod, solárních článků a organických polovodičových zařízení. Nicméně, začíná selhávat při velmi vysokých koncentracích nosičů náboje, při silném dopování nebo při silné akumulaci nosičů náboje, kdy se významná část dostupných stavů stává obsazenou. Za těchto podmínek platí \[ 1+\exp\left(\frac{E-E_{F_n}}{k_{B}T}\right) \approx \exp\left(\frac{E-E_{F_n}}{k_{B}T}\right) \] a Fermiho–Diracova distribuce se redukuje na

\[ f(E)\approx \exp\left( -\frac{E-E_{F_n}}{k_{B}T} \right) \] \[ f(E)\approx \exp\left( -\frac{E-E_{F_n}}{k_{B}T} \right) \]

Dosazením tohoto do integrálu hustoty nosičů náboje získáme:Dosazením tohoto do integrálu hustoty nosičů náboje získáme:

\[ {\color{green} n} = \int_{E_{c}}^{\infty} {\color{blue} g_{c}(E)} {\color{red}{ \exp\left( -\frac{E-E_{F_n}}{k_{B}T} \right) }} \,dE \] \[ {\color{green} n} = \int_{E_{c}}^{\infty} {\color{blue} g_{c}(E)} {\color{red}{ \exp\left( -\frac{E-E_{F_n}}{k_{B}T} \right) }} \,dE \]

Hodnocení celkových výnosů.Hodnocení celkových výnosů.

\[ {\color{green} n} = N_{c} \exp\left( \frac{E_{F_n}-E_{c}}{k_{B}T} \right) \qquad N_{c}=2 \left( \frac{2\pi m_{n}^{*}k_{B}T}{h^{2}} \right)^{3/2} \] \[ {\color{green} n} = N_{c} \exp\left( \frac{E_{F_n}-E_{c}}{k_{B}T} \right) \qquad N_{c}=2 \left( \frac{2\pi m_{n}^{*}k_{B}T}{h^{2}} \right)^{3/2} \]

kde \(N_c\) představuje efektivní hustotu elektronových stavů ve vodivém pásu. Jedná se o standardní Maxwellovu–Boltzmannovu rovnici pro hustotu nosičů náboje, která se používá ve většině modelů polovodičových zařízení založených na driftu a difuzi.kde \(N_c\) představuje efektivní hustotu elektronových stavů ve vodivém pásu. Jedná se o standardní Maxwellovu–Boltzmannovu rovnici pro hustotu nosičů náboje, která se používá ve většině modelů polovodičových zařízení založených na driftu a difuzi.

4. Kdy bych měl používat Maxwellovu–Boltzmannovu statistiku a kdy Fermiho–Diracovu statistiku?4. Kdy bych měl používat Maxwellovu–Boltzmannovu statistiku a kdy Fermiho–Diracovu statistiku?

Maxwellova–Boltzmannova statistika by se měla používat v případě, že polovodič je... nerozkládající secož znamená, že koncentrace volných nosičů náboje je dostatečně nízká, takže většina energetických hladin ve vodivém a valenčním pásu zůstává neobsazená. Za těchto podmínek se kvazi-Fermiho hladiny udržují na určité úrovni. \(k_{B}T\) vzdálenost od okrajů pásma a vlivy vyplňování stavů jsou zanedbatelné. Tato aproximace platí pro většinu běžných polovodičových zařízení, která pracují při středních koncentracích nosičů náboje, včetně mnoha křemíkových p-n přechodů, simulací driftu a difuze v OLED, organických fotovoltaických článcích a tenkovrstvých solárních článcích, které pracují daleko od stavu degenerace. Maxwellova–Boltzmannova statistika by se měla používat v případě, že polovodič je... nerozkládající secož znamená, že koncentrace volných nosičů náboje je dostatečně nízká, takže většina energetických hladin ve vodivém a valenčním pásu zůstává neobsazená. Za těchto podmínek se kvazi-Fermiho hladiny udržují na určité úrovni. \(k_{B}T\) vzdálenost od okrajů pásma a vlivy vyplňování stavů jsou zanedbatelné. Tato aproximace platí pro většinu běžných polovodičových zařízení, která pracují při středních koncentracích nosičů náboje, včetně mnoha křemíkových p-n přechodů, simulací driftu a difuze v OLED, organických fotovoltaických článcích a tenkovrstvých solárních článcích, které pracují daleko od stavu degenerace.

Naproti tomu pro degenerované polovodiče je nutné použít Fermiho-Diracovu statistiku, protože v nich koncentrace nosičů naboje dosahuje takové hodnoty, že významná část dostupných elektronových stavů je obsazena. V takových případech se kvazi-Fermiho úroveň blíží k pásu nebo do něj vstupuje a Pauliho vylučovací princip výrazně ovlivňuje rozložení nosičů naboje. Příklady, kde se často vyžaduje použití Fermiho-Diracovy statistiky, zahrnují silně dotované polovodiče, kvantové jámy, vysoce výkonné LED diody, vrstvy se silnou akumulací nosičů a některé anorganické laserové struktury.Naproti tomu pro degenerované polovodiče je nutné použít Fermiho-Diracovu statistiku, protože v nich koncentrace nosičů naboje dosahuje takové hodnoty, že významná část dostupných elektronových stavů je obsazena. V takových případech se kvazi-Fermiho úroveň blíží k pásu nebo do něj vstupuje a Pauliho vylučovací princip výrazně ovlivňuje rozložení nosičů naboje. Příklady, kde se často vyžaduje použití Fermiho-Diracovy statistiky, zahrnují silně dotované polovodiče, kvantové jámy, vysoce výkonné LED diody, vrstvy se silnou akumulací nosičů a některé anorganické laserové struktury.

Při numerických simulacích polovodičů se obvykle upřednostňuje Maxwellova–Boltzmannova statistika, pokud je to možné, protože výsledné rovnice popisující hustotu nosičů náboje lze vyhodnotit analyticky a velmi efektivně. Díky tomu jsou rovnice jednodušší, rychlejší a numericky stabilnější. Naopak, Fermiho–Diracova statistika vyžaduje pro numerické vyhodnocení výrazně více času, protože hustotu nosičů náboje je obvykle nutné získat explicitním vyhodnocením Fermiho–Diracova integrálu. V praxi to často vyžaduje numerickou iteraci přes energii nebo opakované vyhodnocování tabulovaných integrálů, což ve srovnání s analytickou Maxwellovou–Boltzmannovou aproximací výrazně zvyšuje výpočetní náročnost.Při numerických simulacích polovodičů se obvykle upřednostňuje Maxwellova–Boltzmannova statistika, pokud je to možné, protože výsledné rovnice popisující hustotu nosičů náboje lze vyhodnotit analyticky a velmi efektivně. Díky tomu jsou rovnice jednodušší, rychlejší a numericky stabilnější. Naopak, Fermiho–Diracova statistika vyžaduje pro numerické vyhodnocení výrazně více času, protože hustotu nosičů náboje je obvykle nutné získat explicitním vyhodnocením Fermiho–Diracova integrálu. V praxi to často vyžaduje numerickou iteraci přes energii nebo opakované vyhodnocování tabulovaných integrálů, což ve srovnání s analytickou Maxwellovou–Boltzmannovou aproximací výrazně zvyšuje výpočetní náročnost.

Proto, pokud není nutné modelovat degenerované populace nosičů náboje, je obecně vhodnější použít Maxwellovu–Boltzmannovu statistiku. Pokud jsou však degenerované populace nosičů náboje fyzikálně významné, je nutné použít kompletní Fermiho–Diracovu statistiku, aby se správně zachytily efekty vyplňování energetických hladin a obsazení nosiči náboje. Tato diskuse se týká pouze statistiky volných populací nosičů náboje ve vodivém a valenčním pásu. Velmi hluboké energetické hladiny vyžadují obecně Fermiho–Diracovu statistiku obsazení, bez ohledu na to, zda jsou volné nosiče náboje degenerované, ačkoli to přesahuje rámec této diskuse.Proto, pokud není nutné modelovat degenerované populace nosičů náboje, je obecně vhodnější použít Maxwellovu–Boltzmannovu statistiku. Pokud jsou však degenerované populace nosičů náboje fyzikálně významné, je nutné použít kompletní Fermiho–Diracovu statistiku, aby se správně zachytily efekty vyplňování energetických hladin a obsazení nosiči náboje. Tato diskuse se týká pouze statistiky volných populací nosičů náboje ve vodivém a valenčním pásu. Velmi hluboké energetické hladiny vyžadují obecně Fermiho–Diracovu statistiku obsazení, bez ohledu na to, zda jsou volné nosiče náboje degenerované, ačkoli to přesahuje rámec této diskuse.

Použití Maxwellovy–Boltzmannovy statistiky u degenerovaných polovodičů může vést k výraznému nadhodnocení koncentrace nosičů náboje, protože tato aproximace nezohledňuje Pauliho vylučovací princip a efekt nasycení energetických hladin.Použití Maxwellovy–Boltzmannovy statistiky u degenerovaných polovodičů může vést k výraznému nadhodnocení koncentrace nosičů náboje, protože tato aproximace nezohledňuje Pauliho vylučovací princip a efekt nasycení energetických hladin.

5. Ukázkové skripty pro vytváření grafů Fermiho–Diracovy a Maxwellovy–Boltzmannovy statistiky.5. Ukázkové skripty pro vytváření grafů Fermiho–Diracovy a Maxwellovy–Boltzmannovy statistiky.

Rozdíl mezi Maxwellovou–Boltzmannovou a Fermiho–Diracovou statistikou nosičů náboje lze prozkoumat pomocí následujících příkladů v programovacích jazycích Python a MATLAB/Octave. Tyto příklady simulují chování popsané v ?? a umožňují interaktivně zkoumat vliv změn teploty, hustoty nosičů a kvazi-Fermiho hladiny.Rozdíl mezi Maxwellovou–Boltzmannovou a Fermiho–Diracovou statistikou nosičů náboje lze prozkoumat pomocí následujících příkladů v programovacích jazycích Python a MATLAB/Octave. Tyto příklady simulují chování popsané v ?? a umožňují interaktivně zkoumat vliv změn teploty, hustoty nosičů a kvazi-Fermiho hladiny.

Příklad v jazyce Python.Příklad v jazyce Python.


import math
import matplotlib.pyplot as plt

# Constants
k_B = 8.617333262e-5
T = 300.0
Nc = 2.8e19

# Generate energy axis
Ef_minus_Ec = []

x = -0.4

while x <= 0.2:
    Ef_minus_Ec.append(x)
    x += 0.002

# Maxwell-Boltzmann carrier density
n_mb = []

for eta in Ef_minus_Ec:
    n = Nc * math.exp(eta / (k_B * T))
    n_mb.append(n)

# Approximate Fermi-Dirac carrier density
n_fd = []

for eta in Ef_minus_Ec:

    arg = eta / (k_B * T)

    fd = Nc * math.log(1.0 + math.exp(arg))

    n_fd.append(fd)

# Plot
plt.figure(figsize=(7,5))

plt.semilogy(
    Ef_minus_Ec,
    n_mb,
    color='#d00000',
    linewidth=3,
    label='Maxwell-Boltzmann'
)

plt.semilogy(
    Ef_minus_Ec,
    n_fd,
    color='#0044ff',
    linewidth=3,
    label='Fermi-Dirac'
)

plt.xlabel(r'$E_{F_n}-E_c$ (eV)')
plt.ylabel(r'Electron density (cm$^{-3}$)')

plt.grid(True)
plt.legend()

plt.tight_layout()
plt.show()

Příklad v MATLABu / Octave.Příklad v MATLABu / Octave.


k_B = 8.617333262e-5;
T = 300.0;
Nc = 2.8e19;

Ef_minus_Ec = -0.4:0.002:0.2;

n_mb = Nc .* exp(Ef_minus_Ec ./ (k_B*T));

arg = Ef_minus_Ec ./ (k_B*T);
n_fd = Nc .* log(1.0 + exp(arg));

semilogy(Ef_minus_Ec, n_mb, 'r', 'LineWidth', 3);
hold on;
semilogy(Ef_minus_Ec, n_fd, 'b', 'LineWidth', 3);

xlabel('E_F - E_c (eV)');
ylabel('Electron density');

legend('Maxwell-Boltzmann', 'Fermi-Dirac');

grid on;

👉 Další krok: Nyní pokračujte na Proč jsou pasti důležité u organických polovodičů.👉 Další krok: Nyní pokračujte na Proč jsou pasti důležité u organických polovodičů.